Štítek: tradice

Koncem dubna se na mnoha místech Česka vztyčí májky symbolizující příchod jara, ale i lásky a plodnosti. Zvyk, který je v našich končinách znám už od poloviny 15. století, si své příznivce nachází i v moderní době.

K vidění byli šmoulové, malíři, piráti, nevěsta se ženichem, ale i pouťové kolotoče. V Horní Pěně, malé obci nedaleko Jindřichova Hradce, se lidé první víkend v březnu rozloučili se zimou tradičním masopustním průvodem. Díky němu se sešlo a společně bavilo několik generací.

Svatební zvyklosti a tradice prošly za uplynulých 200 let velkou proměnou. Některé z nich, jako například rozbíjení talíře či přenášení nevěsty přes práh, se dochovaly až dodnes. Jiné se postupem času vytratily či proměnily. Svatební zvyky a etiketu 19. století přibližuje Muzeum Kouzlo starých časů v Praze, ve kterém je až do konce května k vidění výstava s názvem Svatební výbava.

Děti dostanou vajíčko, dospělému doprovodu nalijí v hospodě panáka na zahřátí. Tak to vypadá na Velikonoční pondělí v obci Trubská ve Středočeském kraji. Malí koledníci obchází vesnici s pomlázkami už od rána. Za velikonoční říkanky dostávají podle tradice malovaná vejce, se kterými si někteří dávají i obvzlášť záležet.

Co země, to jiné vánoční zvyky. Například na Islandu nosí dětem dárky synové zlé obryně a ve Švédsku lidé nechávají jídlo skřítkům. I na severu ale v posledních letech stále více sílí komerční symbol Santa Clause, který nahrazuje původní vánoční postavy. Například do Finska se každoročně sjíždějí davy turistů, aby se se Santou vyfotily ve vesničce Rovaniemi, kde muž v červeném kabátě údajně bydlí.

K Vánocům neodmyslitelně patří koledy. Existuje ale i jiná skladba, která se už více než 200 let ozývá vždy v tomto čase – Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby. Tuto skladbu, lidově Rybovku, zpívají sbory každé Vánoce po celé republice. Je oblíbená pro svou jednoduchost, zapamatovatelné hudební motivy a pěkné české texty. Pro muzikanty, kteří ji hrají každý rok i více než desetkrát, už je ohraná, přesto i pro ně zůstává vánoční tradicí.

Zatímco v České republice se lidé můžou setkat s čertem pouze jediný večer v roce, po rakouských vesničkách chodí rohatí i několik měsíců. Největší průvody rakouských pekelných strašidel, takzvaných Krampus, se stejně jako v Česku konají 5. prosince. Poté ale čerti chodí po domácnostech až do ledna. Původně rakouská tradice už začíná pronikat i do Česka. Pořídit si kostým Krampuse se ale může pěkně prodražit.

Na Vánoce podávají v Indii místo kapra krocana, v Japonsku zase na štědrovečerní večeři chodí do fast foodu. Někteří cizinci se rozhodli oslavit svátky trochu jinak a Vánoce strávili v České republice. U turistů vítězily především trhy v centru Prahy, oceňovali i bramborový salát při štědrovečerní večeři.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je nálada v české společnosti vůči arabské kultuře na bodu mrazu. Druhý pohled ale ukazuje, že to tak úplně není. Na letošním Arabfestu proběhl kurz arabského jazyka, o který byl velký zájem. A to i přesto, že je arabština velmi složitým jazykem.

Rumunská oblast Banát může být Čechům velmi blízká. Mimo jiných národností žijí od roku 1820 v jižní části horské přírody také právě Češi. Sběrač lanýžů Robin Šmíd (36) bydlí pátým rokem v Rovensku, jedné ze šesti českých vesnic. Podle něj se originalita a kouzlo dávných časů vytrácí například kvůli příchodu televize a internetu do této oblasti.