Štítek: tetovani

Tetovací metoda handpoke v posledních letech získává na oblibě. Od moderní metody tetování strojkem, se liší hlavně svou jednoduchostí. Kresba probíhá „po staru“, pouze jehlou v ruce tatéra. Studií, které tuto techniku provozují, je v Praze kolem dvaceti. Je ale i dost těch, kdo se ručně tetují sami doma. Chtějí tím ušetřit peníze a vytvořit si vlastní originální dílo.

Dříve vypadali tatéři jako drsní motorkáři, kteří tetovali jenom své známé. „Dnes stačí sehnat si strojek, barvy, být šikovný a mít Instagram,“ popisuje stav jeden ze současných tatérů, kteří registrují zvyšující se poptávku. I přes nárůst profesionálních studií by zájemci o tetování neměli zapomínat ani na rizika.

Tradiční prastará technika tetování – i tak by se dala nazvat metoda handpoke. Při vpichování barvy pod kůži se nepoužívá klasický strojek, ale samotnou jehlu vede jen tatérova ruka. Handpoke je také zdlouhavější, než běžné tetování, pro mnoho lidí ale více rituální.

Po Švýcarsku či Nizozemsku se i Česká republika stala součástí projektu Human Rights Tattoo. V rámci doprovodného programu festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět si 12. března v pražské Galerii Lucerna mohlo jednašedesát lidí nechat vytetovat písmeno z Deklarace lidských práv. Pro některé účastníky znamená toto tetování symbol jejich práce a názorů.

Inkoustová lebka přes celá záda a po těle spousta dalších malůvek, které mají osobní význam. Tetováním se lidé mohou zkrátka odlišit a být originální. Oblibu v tetování neboli „kérkách“ nacházejí například i díky oblíbené hudbě. Prostřednictvím citátů lze vyjádřit i svůj vztah k blízkým.

Nesmyvatelné symboly na kůži už dávno nejsou znakem vězňů, vojáků či Maurů. Tetování na viditelném místě však může být i dnes překážkou při hledání práce. Řešením jsou dlouhé rukávy, překrytí původního motivu přijatelnějším nebo laserové odstranění. Poslední možnost přitom může stát až „bolestivých“ 50 000 korun.

Zdobení kůže a těla se v dnešní době už zdaleka neredukuje na pouhé tetování, lidé chtějí více. Proto si do kůže nechávají například řezat. Jedni to prý dělají ze zvědavosti, druzí jsou milovníky bolesti. Na denním menu tetovacích salónů tak můžete najít jizvení – cutting, vypalování – branding, věšení na háky a podobné „libůstky“.