Štítek: is_archive

Škola studenty nebaví, nezvládají ji, nebo mají pocit osobního selhání. Může za to špatná volba studijního oboru. Ta plyne z nedostatečných informací o náplni, náročnosti či požadavcích studia. Hledají proto nový směr.

S příchodem na vysokou školu se mladí většinou snaží osamostatnit. Spousta z nich si myslí, že se stačí odstěhovat od rodičů, díky čemuž získají větší svobodu a volnost. Tento krok má ale i své stinné stránky. Pojí se totiž s řadou povinností a úskalí.

KOMENTÁŘ: Ceny všeho se rapidně zvyšují, platy brigádníků ale zůstávají dlouhodobě stejné. Vysokoškoláci tak v podstatě nemají šanci se osamostatnit. Je přitom v zájmu samotných zaměstnavatelů, aby před blížící se brigádnickou sezonou přehodnotili to, na jakou odměnu lidi lákají.

Neustálý tlak na dobrý výkon v práci, pocit neschopnosti dostát požadavkům okolí či strach ze selhání může vést k syndromu vyhoření. Člověk s chronickým stresem obvykle dospěje do fáze, kdy nemůže vykonávat každodenní činnosti. S problémy ale může pomoci psycholog.

Ruská invaze na Ukrajinu v lidech nastartovala velkou vlnu solidarity. Podporu v České republice vyjadřují nejen vysoké školy, ale i samotní studenti. Ti kromě sbírek pořádají i manifestace. Aktivní jsou ale i čeští studenti v zahraničí.

GLOSA: Vysokoškoláci by měli platit školné zhruba patnáct tisíc korun za semestr. Takovou částku v prosinci vystřelil do vzduchu guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok. Neměl by to být problém, vždyť stejné peníze podle něj studenti propijí v hospodě za dva měsíce. Jak na takové číslo přišel, zůstává záhadou. Při pražské ceně kolem 40 korun za půllitr piva by to odpovídalo spotřebě úctyhodných šesti kousků na den. Za to by se nestyděl ani zkušený alkoholik.

Na semestr v cizině studenti nezapomenou. Vysokoškoláci se proto často vydávají mimo Českou republiku v rámci edukativního programu Erasmus. Ten umožňuje opakovaně vycestovat za vzděláním i mimo Evropu. V posledních letech však dochází k úbytku zájemců. Kromě koronaviru odrazuje tuzemské uchazeče od dobrodružství i byrokracie.

Studenti vysokých škol znají sametovou revoluci jenom z vyprávění. Letos od ní totiž uplyne 32 let. Kromě svobody se ale 17. listopadu slaví také svátek studentstva. Nabízí se tak otázka, jak mladí vnímají roky 1989 a 1939 a jaký k nim mají vztah. Většinou si je spojují právě s oslavami svobody, na Jana Opletala, jehož smrt souvisí s druhým letopočtem, si už tak často ale nevzpomenou. Mnohdy za to podle mladých může vzdělávací systém.

Ze začátku pandemie bylo na distanční výuku pohlíženo jako na strašáka, v průběhu roku ale nechuť dělat cokoli on-line vystřídal pocit studentů, že mají najednou více času. O čas a peníze ušetřené na dopravě nechtějí přijít. Vysoké školy ale o průběhu nadcházejících přednášek moc informací zatím studentům neposkytují. Ti proto neví, jak se na semestr připravit.

Opatření proti covidu-19 donutila některé firmy snížit počty svých zaměstnanců. Na brigádníky proto nemají už místo. Ti se pak chytají každé příležitosti k přivýdělku. Velký podíl na tom mají i opatření, která omezují cestovní ruch. O volná místa se tak přetahuje až trojnásobek zájemců oproti době před pandemií.