Štítek: is_archive

Jedna fotka na Instagramu může způsobit mnoho potíží. Dospívající se srovnávají s influencery a touha vypadat jako oni se může zvrhnout v poruchy příjmu potravy (PPP). Jídlo pak není požitkem, ale jen číslem v kalorických tabulkách a cvičení už není radost, ale sebetrýznění. Pro lidi trpící PPP existuje pomoc i ve formě podpůrného centra, jako je například Anabell. Její kontaktní centra jsou v Praze, Brně a Ostravě.

Lidé na sociálních sítích běžně sdílí své názory, myšlenky nebo fotografie prakticky celému světu. To jim však může často způsobit nepříjemnosti, které nepředpokládali. Podle sociologů mají potřebu ukazovat skrze sociální sítě velkou část soukromí zejména ti, kteří potřebují uznání od ostatních. Nechtěným důsledkem může být však stalking, obtěžování a vydírání.

Už dávno neplatí, že na sociální sítě mohou psát jejich uživatelé, cokoliv se jim zamane. Společnost Facebook příspěvky, jež považuje za nepřípustné, maže, platforma Twitter je zase přímo pod textem konkrétního tweetu označuje za zavádějící. Mají na to sociální sítě právo, nebo jde o cenzuru či omezování svobody slova? Přečtěte si dva rozdílné názory našich redaktorů Marka Veselého a Jakuba Kunce. Oba vycházejí z petice videoherního vývojáře Daniela Vávry, k níž se přidaly i další české osobnosti a která bojuje proti nelogickému mazání příspěvků na sociálních sítích i očividnému zvýhodňování některých uživatelů na úkor druhých.

Češi ztrácejí schopnost se srozumitelně a spisovně vyjadřovat. Jedná se zejména o mladší generace, které zanedbávají čtení knih, mají malou slovní zásobu a většinou komunikují na sociálních sítích. Tam se na gramatiku nedbá vůbec. Podle některých studentů i odborníků může za pochroumaný vztah mladých k mateřskému jazyku také přístup učitelů ve školách či nudná forma vyučování.

GLOSA: Lidé narození po roce 1995 jsou podle studií ve větších depresích. Mohou za to především sociální sítě. Většina uživatelů na ně přidává nastylizované fotografie takřka bez nedokonalostí. To je jeden z důvodů, proč mladí při pohledu na ně zažívají pocit méněcennosti a vlastní nedůležitosti. Uzavírají se do sebe a porovnávají se s ostatními.

Za kontroverzní status nebo mladickou nerozvážnost projevenou na sociálních sítích může člověk pykat i s odstupem řady let. O tom se nedávno přesvědčil například dnes již bývalý kandidát Pirátů do Senátu Tomáš Tožička (53) či poslanec za TOP 09 Dominik Feri (23).

Po více než čtvrtstoletí v tištěných médiích se rozhodl, že zkusí něco nového a usedl před kameru. Od podzimu 2016 uvádí Jindřich Šídlo (47) na portálu Seznam Zprávy autorský satirický pořad Šťastné pondělí. Během úterní přednášky pro studenty Vyšší odborné školy publicistiky vyprávěl o svém působení v médiích, o politice, ale i o chování novinářů na sociálních sítí.

Být influencerem je pro řadu lidí možná povolání snů. Za to, že jsou lidé známí na sociálních sítích, dostávají od firem produkty zdarma a jsou placeni za zveřejňování příspěvků, které uvidí co nejvíce lidí. Takové fotky by ale měly být označené jako reklama. Ne vždy se to děje, a to i zcela úmyslně.

Díky mobilním telefonům a sociálním sítím jsou lidé v nepřetržitém kontaktu s okolním světem. Ne vždy tomu tak bylo. V roce 1989 se mimopražští o listopadových událostech nedozvěděli kvůli cenzuře a monopolu na státní média téměř nic. Proto se tehdejší studenti a herci rozhodli objíždět vzdálené regiony a osobně informovat o aktuálním dění v Praze a o dalších plánovaných demonstracích.

Josef Šťastna (39) v roce 2015 usedl na šéfredaktorskou židli bulvárního webu v eXtra.cz a svého rozhodnutí rozhodně nelituje. Jak říká, od bulvárních novinářů by se lidé mohli učit, jak s ostatními mluvit a jak jim naslouchat.