Štítek: is_archive

Komentář: Prázdný stadion, atmosféra na bodu mrazu a statisícové finanční ztráty za zápas. Touto noční můrou si momentálně procházejí profesionální sportovní kluby v Česku. Od zavedení nových restrikcí 24. září mohla do hlediště stále alespoň tisícovka fanoušků, od pondělí 5. října už ale ani jeden. A může být ještě hůř. Zápasy nejvyšší fotbalové nebo hokejové soutěže ve většině případů nelze sledovat zdarma, ať už v televizi nebo přes internet. Pro koho se tedy nyní hraje? Pro co nejmenší finanční ztráty. Sport je v pasti obrovského byznysu, který nelze jen tak bez krutých následků přerušit nebo zastavit.

KOMENTÁŘ: Práce rukama dospívajícím příliš nevoní. Narodili se do technologické doby, kdy lidskou sílu postupně nahrazují stroje a programy. Na koho ale můžeme svést vinu? Situaci nepomáhají společenské předsudky vůči „hloupým“ řemeslníkům nebo klesající porodnost. Ministerstvo školství se tak možná snaží nalákat nové studenty na učiliště, ale názory zatvrzelých rodičů těžko změní.

Revoluce v české fotbalové soutěži. Kluby ve Fortuna lize již nebudou hrát „jen“ 30 zápasů. Od letošní sezóny je čeká i nadstavbová část, ve které se týmy rozdělí do tří skupin podle postavení v tabulce po základní části. Vedení Ligové fotbalové asociace (LFA) si od tohoto kroku slibuje zatraktivnění soutěže, jenže kvalitě to sotva pomůže.

Česká hymna by měla více motivovat sportovce a být bojovnější, myslí si předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval. Zadal proto skladateli Miloši Bokovi úkol, aby k písni napsal nové aranžmá. Bok se bojovnost snažil vytvořit monumentálností hudební úpravy, která ale sklidila kritiku, a přidáním druhé sloky. Ta byla součástí státní hymny až do roku 1930. „Odpověď na otázku ‚kde domov můj?‘ přichází až na konci druhé sloky: ‚mezi Čechy domov můj‘,“ vysvětlil Kejval médiím tento návrh. Text druhé sloky je ale natolik zastaralý, že dnešnímu publiku sotva něco řekne. Pokud by se měl stát součástí hymny, zasloužil by novodobou úpravu.

Pozornost veřejnosti na sebe upoutal trenér fotbalistů FC Fastav Zlín Vlastimil Petržela. Po zápase 21. kola HET ligy, kde jeho svěřenci podlehli Plzni 0:1, označil v televizním rozhovoru jednoho z vlastních hráčů „tím černochem“, protože si nevzpomněl na jméno hráče. V západní Evropě by nejspíš Petržela po podobně nekorektním výroku ve funkci trenéra skončil. V Česku trénuje nadále, dokonce se nemusí ani omluvit.

Pražští taxikáři se stále hlasitěji bouří proti společnosti Uber. Vadí jim hlavně nejednotná pravidla – řidiči Uberu sice také vozí zákazníky za úplatu, na rozdíl od nich ale nemusejí mít taxametry a licence. Ve skutečnosti ale taxikářům vadí to, že jim řidiči Uberu čím dál více přebírají zákazníky. Mohou si za to ale sami. Pověst taxikářů je prachbídná, před předraženým jízdným varují snad všechny turistické průvodce i plakáty magistrátu v centru Prahy. „Tyto taxíky jsou součástí expozice muzea komunismu. Chcete zažít totalitní dobu? Astronomické ceny za jinak levné služby,“ stojí na jednom z nich.

Rakouským prezidentem se od ledna definitivně stane Alexander van der Bellen. Nezávislý kandidát s podporou Zelených i při opakovaném druhém kole přímé volby porazil pravicového Norberta Hofera. Van der Bellen dlouhodobě podporuje uprchlickou politiku německé kancléřky Angely Merkelové, integraci uprchlíků z válečných zón a myšlenku jednotné Evropské unie. Právě proto by mohla být jeho výhra po brexitu nebo vítězství Donalda Trumpa dobrým signálem pro Evropu.

Prezident Miloš Zeman při dubnové návštěvě Královéhradeckého kraje prohlásil: „Pokud jsi prospěl jiným lidem, nikoliv sobě, máš naději na vyznamenání.“ Aniž by člověk chtěl někomu upírat jeho zásluhy, už od dob Václava Havla se vedou debaty plné pochyb o vybraných osobnostech, mezi kterými často bývají přátelé aktuální hlavy státu. Nejen kvůli tomu přestávají lidé předávání řádů a medailí brát vážně.

Češi jsou posedlí vymýšlením nových receptů a v poslední době tuto zálibu vedou do extrémů. Experimentováním v podobě nezvyklých kombinací tradičních pokrmů se snaží ukázat nápad. Jenomže v přidání špaget na pizzu není talent. Lidé mezi sebou i přesto tento trend šíří, a to například na popud populárního Ládi Hrušky.

Dýně před domem a pozvánky na večírky v maskách. To je Halloween, tak jak nám ho servírují filmy a média. Díky tomu se stal svátek v Česku velmi oblíbený, nicméně po jeho původu nikdo moc nepátrá. Proč má hororový karneval u lidí větší úspěch než většina českých svátků? Každý prostě ví, co od Halloweenu očekávat.