Štítek: is_archive

Největším snem většiny hokejistů je zahrát si slavnou NHL a blíže k jeho splnění je i 22letý Lukáš Rousek. Před dvěma lety na něj získalo právo americké Buffalo, se kterým na konci dubna podepsal dvoucestnou smlouvu na dvě sezóny. Útočník tak odchází z extraligové Sparty. Cesta do nejprestižnější ligy světa je ale plná překážek.

Od finále mistrovství světa v hokeji, kdy Česko porazilo Slovensko, uplynulo v pátek 14. května jednadvacet let. Hvězdnou éru však v posledních letech vystřídaly neúspěchy. Letošní šampionát v Lotyšsku kvůli koronavirové pandemii navíc začíná 21. května, tedy v době, kdy dříve běžně končil. Skalní příznivci se ale shodují, že právě sportovní úspěch by mohl národ opět stmelit a přinést jim trochu radosti.

Mladí hokejisté by spolu chtěli trénovat a vyhrávat zápasy, ale nemohou. V posledních měsících se připravují jen sami doma, v Česku totiž už rok probíhají vlastně pouze profesionální soutěže. Obzvlášť pro osmnáctileté nebo devatenáctileté hráče, kteří chtějí dostat šanci v dospělém hokeji, je situace náročná. Jen těžko si udržují motivaci trénovat. I ti nejnadějnější junioři začínají přemýšlet o jiné budoucnosti pro případ, že se nebudou moct živit sportem.

Vždy chtěl být brankářem, doma z toho ale nadšení nebyli. Roman Málek mladší (20) se však nedal přemluvit a v pražské hokejové Slavii tak navazuje na tradici stejnojmenného otce. Toho denně vidí nejen jako trenéra na střídačce A-týmu, ale v umělecké podobě také na své helmě.

V pět hodin odpoledne je u zimního stadionu hokejové Plzně už tma. Do začátku zápasu zbývá třicet minut, atmosféra tomu ale vůbec neodpovídá. U stánků nestojí davy lidí, kteří tu jinak obvykle popíjí pivo a klábosí s kamarády. Před halou se scházejí jen novináři, kteří spolu pod rouškami prohodí pár slov. Už před vstupem do arény je jasné, že ani tohle utkání nebude jako dřív: bez fanoušků podporujících svůj oblíbený tým do posledního dechu to prostě není ono.

Komentář: Prázdný stadion, atmosféra na bodu mrazu a statisícové finanční ztráty za zápas. Touto noční můrou si momentálně procházejí profesionální sportovní kluby v Česku. Od zavedení nových restrikcí 24. září mohla do hlediště stále alespoň tisícovka fanoušků, od pondělí 5. října už ale ani jeden. A může být ještě hůř. Zápasy nejvyšší fotbalové nebo hokejové soutěže ve většině případů nelze sledovat zdarma, ať už v televizi nebo přes internet. Pro koho se tedy nyní hraje? Pro co nejmenší finanční ztráty. Sport je v pasti obrovského byznysu, který nelze jen tak bez krutých následků přerušit nebo zastavit.

Plošná opatření kvůli pandemii koronaviru se vracejí a denní přírůstek nakažených v Česku stoupá, ale hokej se hraje, i když před značně omezeným počtem diváků. Zimní stadiony představují velké riziko přenosu nákazy, kluby však fanoušky potřebují i kvůli příjmu ze vstupného.

Pandemie koronaviru paralyzovala sport v Česku i na celém světě. Ačkoliv se u nás žádné soutěže nehrají, sportovci se potřebují stále udržovat v kondici. Trénují o samotě, problém motivovat se ale většinou nemají.

V juniorském věku měl nakročeno téměř do NHL, nakonec si tam ale nezahrál. Jakub Koreis (35) většinu zápasů odehrál v extralize, kde nastupoval za Brno, Spartu a Plzeň. Uvědomoval si, že hokej ho do konce života neuživí, proto v šestadvaceti letech začal investovat do nemovitostí. S hokejem skončil před třemi lety. Potom trénoval univerzitní tým Akademici Plzeň a loni v srpnu otevřel kavárnu v Plzni.

Sport se vytrácí z našich životů. Alespoň na nějakou dobu, protože kvůli pandemii koronaviru česká vláda uzavřela všechna sportoviště. Nejprve to vypadalo, že se nějaké soutěže budou konat alespoň bez diváků. Po vyhlášení zákazu akcí s účastí nad 30 osob se však odložily nebo zcela ukončily, o moc jiný průběh nenásleduje ani v Evropě a po celém světě. Moje fanouškovská duše sice trpí, ale dává to smysl.