Štítek: is_archive

Mladí hokejisté by spolu chtěli trénovat a vyhrávat zápasy, ale nemohou. V posledních měsících se připravují jen sami doma, v Česku totiž už rok probíhají vlastně pouze profesionální soutěže. Obzvlášť pro osmnáctileté nebo devatenáctileté hráče, kteří chtějí dostat šanci v dospělém hokeji, je situace náročná. Jen těžko si udržují motivaci trénovat. I ti nejnadějnější junioři začínají přemýšlet o jiné budoucnosti pro případ, že se nebudou moct živit sportem.

Vždy chtěl být brankářem, doma z toho ale nadšení nebyli. Roman Málek mladší (20) se však nedal přemluvit a v pražské hokejové Slavii tak navazuje na tradici stejnojmenného otce. Toho denně vidí nejen jako trenéra na střídačce A-týmu, ale v umělecké podobě také na své helmě.

V pět hodin odpoledne je u zimního stadionu hokejové Plzně už tma. Do začátku zápasu zbývá třicet minut, atmosféra tomu ale vůbec neodpovídá. U stánků nestojí davy lidí, kteří tu jinak obvykle popíjí pivo a klábosí s kamarády. Před halou se scházejí jen novináři, kteří spolu pod rouškami prohodí pár slov. Už před vstupem do arény je jasné, že ani tohle utkání nebude jako dřív: bez fanoušků podporujících svůj oblíbený tým do posledního dechu to prostě není ono.

Komentář: Prázdný stadion, atmosféra na bodu mrazu a statisícové finanční ztráty za zápas. Touto noční můrou si momentálně procházejí profesionální sportovní kluby v Česku. Od zavedení nových restrikcí 24. září mohla do hlediště stále alespoň tisícovka fanoušků, od pondělí 5. října už ale ani jeden. A může být ještě hůř. Zápasy nejvyšší fotbalové nebo hokejové soutěže ve většině případů nelze sledovat zdarma, ať už v televizi nebo přes internet. Pro koho se tedy nyní hraje? Pro co nejmenší finanční ztráty. Sport je v pasti obrovského byznysu, který nelze jen tak bez krutých následků přerušit nebo zastavit.

Plošná opatření kvůli pandemii koronaviru se vracejí a denní přírůstek nakažených v Česku stoupá, ale hokej se hraje, i když před značně omezeným počtem diváků. Zimní stadiony představují velké riziko přenosu nákazy, kluby však fanoušky potřebují i kvůli příjmu ze vstupného.

Pandemie koronaviru paralyzovala sport v Česku i na celém světě. Ačkoliv se u nás žádné soutěže nehrají, sportovci se potřebují stále udržovat v kondici. Trénují o samotě, problém motivovat se ale většinou nemají.

V juniorském věku měl nakročeno téměř do NHL, nakonec si tam ale nezahrál. Jakub Koreis (35) většinu zápasů odehrál v extralize, kde nastupoval za Brno, Spartu a Plzeň. Uvědomoval si, že hokej ho do konce života neuživí, proto v šestadvaceti letech začal investovat do nemovitostí. S hokejem skončil před třemi lety. Potom trénoval univerzitní tým Akademici Plzeň a loni v srpnu otevřel kavárnu v Plzni.

Sport se vytrácí z našich životů. Alespoň na nějakou dobu, protože kvůli pandemii koronaviru česká vláda uzavřela všechna sportoviště. Nejprve to vypadalo, že se nějaké soutěže budou konat alespoň bez diváků. Po vyhlášení zákazu akcí s účastí nad 30 osob se však odložily nebo zcela ukončily, o moc jiný průběh nenásleduje ani v Evropě a po celém světě. Moje fanouškovská duše sice trpí, ale dává to smysl.

Do světa médií se Marek Táborský (31) dostal poměrně brzy. Už po maturitě pracoval jako elév ve sportovní redakci Týden.cz, kterou o pět let později i vedl. Poté psal pro časopis Instinkt a magazín Interview. Během toho vystudoval Vyšší odbornou školu publicistiky, kde před šesti lety absolvoval. Práci v časopise vyměnil od začátku minulé hokejové sezóny za post tiskového mluvčího HC Sparta Praha. A i když je Táborský v práci téměř pořád, říká, že je pro něj čest pracovat pro svůj klub.

Čech, který to dotáhne v hokeji až do NHL, je obvykle hvězda. Před rokem 1989 to tak nebylo. Čechoslováků v zámoří hrálo minimum a sportovní fandové o tom většinou ani nevěděli. Napravuje to Síň slávy českého hokeje, která mnohé zapomenuté příběhy připomíná.