Štítek: is_archive

Je těžké si představit, jak se žije lidem bez zraku. Už devátým rokem Neviditelná výstava přibližuje život nevidomých pomocí interaktivní expozice, kde si každý může vyzkoušet, jak se orientovat na ulici či v bytě pouze pomocí čichu, hmatu a sluchu. Nevšedním zážitkem provázejí nevidomí průvodci a část Novoměstské radnice na Karlově náměstí se tak proměňuje v místo, kde se každý musí spolehnout na pomoc druhých.

Ani zdravotní hendikep jim nezabrání ve sportování. Někteří vozíčkáři hrají závodně florbal v rámci ligy hendikepovaných. Jak sami říkají, při sportu se odreagují a přijdou na jiné myšlenky. Florbal pro vozíčkáře ale hrají i lidé bez hendikepu. Láká je na něm netradiční atmosféra i náročnost sportu.

Vít Murňák trpí mozkovou obrnou, navíc má poruchu motoriky. Aby mohl žít co nejkvalitnějším životem, potřebuje i k těm nejzákladnějším činnostem asistenta. Toho si ale z finančních důvodů nemůže dovolit častěji než dvakrát týdně. Rozhodl se proto pořídit si kompenzační pomůcku – ústní myš, která dokáže bezdrátově řídit spotřebiče v domácnosti. Částečně mu tak pomůcka navrací ztracenou soběstačnost. Ústní myš má také pomáhat i pacientům v rehabilitačních centrech a nemocnicích.

Od narození trpí dětskou mozkovou obrnou a nemůže plně využívat spodní část těla. Pavel Novotný (23) je upoutaný na invalidní vozík, přesto však aktivně sportuje. Dva roky hrál sledge hokej, což je paralympijská verze hokeje pro vozíčkáře. Hokej pak vyměnil za florbal, kterému se věnuje dodnes. Již sedmým rokem hraje za florbalový tým TJ Tatran Střešovice. Jak sám říká, občasný neúspěch k životu patří, člověk se ale nesmí zhroutit.

Ráchel Skleničková (25) od narození nevidí, i přesto je úspěšnou klavíristkou. V současnosti studuje na AMU a v roce 2014 hrála na Pražském jaru. Přitom se kvůli zrakovému handicapu musí všechny skladby naučit zpaměti takt po taktu.

Volejbal přizpůsobený handicapovaným může být obtížný i pro zdravé jedince. O tom jsem se přesvědčila jako dlouholetá hráčka volejbalu na tréninku „sedících”, jak si tito lidé sami říkají. Ti při tomto sportu sedí na zemi, čemuž je přizpůsobena i síť, která může laikovi připadat jako tenisová. Z tréninku odcházím nabitá pocity nadšení ale také s rozbolavělým tělem.

Od narození nemá ruku, to ji však nezastavilo v tom, aby se věnovala vrcholovému sportu. Atletka Tereza Jakschová (20) běhá za sportovní klub ASK Slavia Praha a je zařazena v české paralympijské reprezentaci. Na paralympiádu do Ria ovšem letos nejede. Česká republika dostala tři místa pro handicapované atletky a Jakschová se do počtu nevešla. Zklamaná ale není. Za úspěch považuje už to, že její účast zvažovali.

Dominika Míčková (20) je kvůli vrozené vadě páteře od malička na vozíku. Nepřijde si však limitována, rozdíly mezi zdravými a handicapovanými dle ní dnes už mizí. Nyní se chystá na přijímací zkoušky na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Jednou by se chtěla stát trenérkou plavání postižených, kterému se závodně věnuje.

V šesti letech se učil chodit, nyní se chystá na světový šampionát handicapovaných a doufá, že se kvalifikuje na Paralympijské hry v Rio de Janeiru 2016. Dvacetiletý atlet Martin Dvořák se věnuje vrhu koulí a hodu diskem i oštěpem. Jeho zatím největší úspěch je bronzová medaile z vrhu koulí z loňského mistrovství Evropy ve velšském Swansea.

Vyjádření prezidenta Miloše Zemana o handicapovaných dětech rozdělilo společnost na dva názorové tábory. To, zda by děti ze speciálních škol měly navštěvovat školy základní, je velmi komplikovaným tématem. Plošná integrace by však některým dětem mohla místo pomoci spíše ublížit. Ve standardních třídách by mohly získat pocit méněcennosti a zbytečně by se trápily s náročností učiva.