Štítek: is_archive

Stanislav Sobol (23) se zapojuje při pomoci ukrajinským uprchlíkům. Student Vyšší odborné školy publicistiky hned na počátku válečného konfliktu odjel s kamarádem pomáhat na slovensko-ukrajinské hranice. Teď dobrovolničí v pražském Kongresovém centru.

Prázdniny v zahraničí jde trávit různými způsoby, jednou z možností hlavně pro mladé lidi je dobrovolnická práce. Výměnou za ubytování a stravu dobrovolníci pracují několik hodin denně, poznají nová místa a kromě dobrého pocitu získají nové přátele i životní zkušenosti.

V posledních týdnech se i mezi studenty vzedmula vlna solidarity s lidmi nejvíce zasaženými koronavirem – hlavně se seniory i s nakaženými. Dobrovolníků jsou tisíce. Šijí roušky, nakupují a rozváží jídlo seniorům nebo hlídají zdravotníkům děti. Sami se tím ale vystavují riziku nákazy. Nabídky pomoci je ale místy tolik, že dobrovolníci nemají co dělat.

Kvůli šíření nákazy koronavirem se zavřela mnohá pracoviště a studenti, kteří tam pracovali jako brigádníci, byli dočasně propuštěni. Netají se svými obavami z nedostatku peněz, snaží se proto šetřit a sehnat si alespoň jednorázové brigády.

Jednou z variant, jak poznat při cestování běžný život v dané zemi a zároveň ušetřit, je dobrovolnictví. Za práci dostanete od hostitelů jídlo a ubytování. Tuhle cestu zvolila při návštěvě Japonska i Lucie Rubenová (29), která se do země se svým přítelem vypravila na tři měsíce poznávat tamní kulturu.

Koupit si učebnici pro samouky nebo si zaplatit jazykové kurzy nejsou jediné způsoby, jak se naučit cizí jazyk. Existuje ještě další možnost – vycestovat za hranice. Možná se to zdá jako nákladná investice. Ve skutečnosti to však může vyjít levněji, než když si někdo zaplatí soukromého učitele.

V nouzi poznáš přítele, ale dobrovolníka abys pohledal. Michal Korbel (32) se živí jako obchodní zástupce v tiskárně, vedle toho ale také už rok a půl pomáhá ve Sboru dobrovolných hasičů Libuš. O tom, jak náročná je to práce a také o posledních povodních se rozpovídal v hospůdce, kam jeho sbor chodí pravidelně hasit žízeň.

Mít kamaráda, který vás přijme takového, jaký jste, a bude ochotný naslouchat, není samozřejmostí. Pro děti, které sice mají vlastní rodinu, ale jsou terčem posměchu, nemají zájmy, podporu či sebevědomí, může být řešením Program Pět P. Ten jim zprostředkuje dobrovolníka, kterého mají jednou týdně jen pro sebe. Projekt funguje pod hlavičkou sdružení Hestia, jehož hlavním cílem je rozvoj dobrovolnictví.

Ačkoliv se dnešní společnost nerada dívá na stáří a umírání, najde se několik jedinců, kteří se k tomu naopak staví čelem. Rozhodli se pro dobrovolnickou činnost v Domově Sue Ryder, kde průměrný věk klientů je kolem 80ti let a nejčastějším onemocněním Alzheimerova choroba.

Možná je to až k neuvěření, že v dnešní době, kdy vám mnohdy člověk nepomůže ani na ulici, pořád přetrvává fenomén dobrovolnictví. Kromě jednotlivců existují i dobrovolnická centra jako například to ve Fakultní nemocnici Motol.