Štítek: is_archive

V lednu si připomeneme kulaté výročí od rozdělení Československa. I po třiceti letech od sebe se mezi sebou občané obou států téměř bez problému dorozumí. Jazyková bariéra většinou nastává až u mladších generací, které se již nemají příležitost s jazykem druhé země plošně setkávat. Mladí Češi často zápasí s některými slovenskými slovy. Naši sousedé jsou na tom podle jazykovědců lépe.

Dvojí způsob oslovování je v současnosti jedinečný ve třech jazycích – japonštině, čínštině a češtině. Jenže právě Čechům taková unikátnost nemusí vydržet dlouho. Vykání se vytrácí nejen při firemní komunikaci, ale i ve vztahu ke klientům. Svým jednáním mnohdy Češi porušují etiketu, a tak si odborníci kladou otázku, zda má vykání v českém jazyce vůbec ještě smysl.

Češi ztrácejí schopnost se srozumitelně a spisovně vyjadřovat. Jedná se zejména o mladší generace, které zanedbávají čtení knih, mají malou slovní zásobu a většinou komunikují na sociálních sítích. Tam se na gramatiku nedbá vůbec. Podle některých studentů i odborníků může za pochroumaný vztah mladých k mateřskému jazyku také přístup učitelů ve školách či nudná forma vyučování.

Jazykové školy češtiny pro cizince budou v létě s nejvyšší pravděpodobností bez studentů. Hranice jsou nyní zavřené, není jasné, kdy se otevřou a i poté se dá očekávat, že lidí z ciziny nepřijede do Česka zdaleka tolik jako dříve. Školy zatím cizince se zájmem o češtinu vyučují aspoň na dálku.

Každou sobotu ráno děti z českých rodin žijících v Anglii vědí, že musí zase do školy. Tam se učí češtinu, která se jim kvůli pobytu v Británii často plete s angličtinou. Bez dokonale zvládnutého mateřského jazyka by v budoucnu mohly mít problém dostat se na vysokou školu v České republice.

Úskalím práce dabingových překladatelů jsou nejen kulturní reálie, ale i dvojsmysly a přízvuky v cizím jazyce. „Křoví, co vypadá jako Halina Pawlovská.“ utkvělo v paměti snad každému, kdo viděl animovaný film Shrek 2. Překladatelé musí často vymýšlet úplně nové věty, které mají s originálem pramálo společného. Dabovaný film má pak směřovat k nedostižnému ideálu – tedy aby bylo co nejméně poznat, že byl původně natočen v cizím jazyce.

Někteří cizinci označují češtinu za jednu z nejtěžších řečí na učení. Ital Riccardo Crespi má s cizím jazykem jinou zkušenost. Do češtiny se pustil a říká, že se mu nezdá těžké přijít jí na kloub.

Čeština by měla být pro novináře hlavním pracovním nástrojem, jenže ne každý ji dokonale ovládá a v médiích, ať tištěných, audiovizuálních či eletronických se objevuje spousta zásadních chyb. Problém je v tom, že s neznalostí mateřského jazyka má potíže většina společnosti a novináři nejsou výjimkou.