Štítek: is_archive
Za migrací vidím lidské příběhy, říká režisérka filmu Moje slunce Mad
Režisérka Michaela Pavlátová (61) vytvořila animovaný snímek o člověku, který opustí vše, na co byl zvyklý, a stane se migrantem. Když na filmu pracovala, nikdo netušil, jak nadčasovým se stane. Afghánistán v rukou Tálibánu a válečný stav na Ukrajině totiž zapříčinil masovou migraci, při které zmíněné země každý den opouštějí tisíce lidí s vidinou bezpečné budoucnosti. Sdělení příběhu tak nabírá na nečekané naléhavosti.
Připadala jsem si jako ve vězení, hladová a s nejistou budoucností, vzpomíná Afghánka žijící v Česku
Když bylo Sagar Iliyasan Rakin (32) deset let, uprchla s rodiči a dvěma sourozenci před válkou z Afghánistánu do Česka. Jejího otce tvrdě pronásledoval tehdejší režim a situace začala být pro rodinu příliš nebezpečná. Rakin raději většinu vzpomínek z dětství stráveného v uprchlickém táboře vytěsnila. Náročná cesta ke svobodě její rodině trvala šest let. České občanství ale ani po více než dvaceti letech stále všichni nemají.
Hlavní kaplan Armády ČR Knichal: Není nic bolestnějšího než říct mámě, že přišla o syna
Ani farářům se povinná vojenská služba nevyhnula. Plukovníku Jaroslavu Knichalovi (42) ale zásadně změnila nejen pracovní sféru. Duchovní Římskokatolické církve je již patnáct let kaplanem v Armádě České republiky. Od roku 2015 tuto službu vede. Smyslem jeho práce je příprava vojáků na mise i pomoc pozůstalým vyrovnat se se smrtí jejich blízkých. Tohoto úkolu se musel ujmout i v minulých dnech po smrti tří českých vojáků v Afghánistánu.
Afghánka o Češích: Občas se na mě dívají, jako by se báli
V Afghánistánu zuří válka už dlouhých 35 let. Lidé odtud utíkají nejen za lepším životem, ale i za kvalitnějším vzděláním. Jednou z takových je i šestadvacetiletá Palwasha Yari. Ta nyní už pátým rokem žije s manželem v Ústí nad Labem a plánuje studium na Karlově univerzitě. Z počátku měla Palwasha problémy začlenit se do české společnosti. Nyní má pocit, že se problémy paradoxně prohlubují – lidé na ni pohlížejí s větším strachem, kvůli její národnosti i stylu oblékání.
Anestezioložka o misi v Afghánistánu: Nikdy jsem se necítila v přímém ohrožení
Práce v Afghánistánu byla výzvou pro anestezioložku Evu Kušíkovou (33), která dříve pracovala v pražské nemocnici Královské Vinohrady. Za hranice Česka odjela pomáhat s neziskovou humanitární a zdravotnickou organizací Lékaři bez hranic. Když prvně přiletěla do Kábulu, cítila se kvůli všudypřítomným ozbrojeným hlídkám jako ve filmu. Přesto se v této zemi podle svých slov ani jednou necítila v bezprostředním nebezpečí.
