Ze života v karanténě: Po měsíci jsem vyměnila Netflix za běh. A jak to dopadlo?
Vášnivý sportovec se ze mě za uplynulá léta opravdu nestal. Občas jezdím lyžovat, jdu si zaplavat nebo zahrát stolní tenis, ale vím – je to žalostně málo. Raději se na sport dívám z gauče, ačkoliv pro mou lehkou skoliózu páteře to ideální není.
Stálo mě tedy opravdu hodně úsilí vstát po měsíci nouzového stavu z postele od seriálů nebo rozečtené knihy a jít si zaběhat. Pomohlo mi aspoň to, že jsem „karanténu“ netrávila v Praze, ale v Litoměřicích, kde máme přírodu hned za domem. A protože si dávám vždy vysoké cíle, i když nejsem pokaždé schopná je zvládnout, řekla jsem si, že napoprvé uběhnu deset kilometrů. Pro vytrénované lidi je to zřejmě brnkačka, pro mě to bylo jako běh smrti.
Nebyla jsem jediná, kdo sportoval
Tím spíš, že na začátku jsem musela mít roušku. V přírodě jsem rozhodně nebyla sama. Kolem mě proudily davy lidí, někteří běželi, jiní šli. Tohle vážně na vycházení jen v nejnutnějších případech nevypadalo… Všichni se zřejmě rozhodli, že během pandemie budou objevovat dosud nepoznané krásy přírody, i když ji měli celou dobu jen pár kroků od domova. Přeci jen je ten koronavirus k něčemu dobrý – dohnal spoustu lidí ke sportu. Kvůli roušce jsem ale už po chvilce běhu skoro nemohla dýchat, vedro v ní bylo nesnesitelné. Téměř celá trat´ vedla do kopce, protože Litoměřice se jak známo nacházejí v údolí. Naštěstí hlouběji v lese už nikdo nebyl, tak jsem si tu dusivou věc mohla sundat a konečně se nadechnout čerstvého vzduchu. Obdivuji ty, kteří dokáží bez problémů běhat s rouškou a ještě u toho vypadají dobře. Já byla rudá jako rajče a zpola udušená. Ale asi i bez roušky bych své plíce takříkajíc asi vyplivla. Musela jsme si dát několik přestávek. Pak další a ještě další a ke konci jsem odpočívala snad po každých pěti uběhnutých metrech.
Přehnaně vysoké ambice
Deset kilometrů jsem nakonec samozřejmě neuběhla, ale i těch šest a půl si v mé hlavě vysloužilo vítězné fanfáry. Sice jsem ve výsledku málem zkolabovala, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem si šla do přírody zaběhat. Až se z tohoto zážitku zotavím, možná si ho i zopakuji. Teď mne ale ještě bolí celé tělo a druhý den jsem skoro nevstala z postele. Zatím si v rámci přípravy pustím na Netflixu třeba český film Fair Play a uvidím, jak se správně běhá.
