Zaručený adrenalinový zážitek? Vsadit si na Velké pardubické
Na závodišti pod masou šedých mraků právě startérka Soňa Froňková pustila patnáct koní na trat´ 126. ročníku největšího překážkového dostihu. Z divácké tribuny, kde sedíme, se okamžitě ozývají překvapené výkřiky. Kůň Rabbit Well v sedle se synem známého žokeje Josefem Váňou mladším se totiž zastavuje pouhých pár metrů od startu.
Všem je jasné, že jezdec už nepřiměje koně, aby pokračoval. Situaci ale diváci nevěnují pozornost příliš dlouho, na řadu totiž přichází nejobávanější ze všech jednatřiceti překážek Velké pardubické, a sice Taxisův příkop. Osm metrů do dálky dlouhý skok koně absolvují pouze jednou v roce, a tak nastává moment buď a nebo.
Se zatajeným dechem pozorujeme závodiště. Usuzujeme, že pro příště bude opravdu lepší vzít si dalekohled. Koně se často ztrácí na téměř sedmikilometrové trase z dohledu a obrazovky s televizním přenosem nejsou tak veliké. V tu chvíli nastává další šok. „To snad ne!“ ozve se z vedlejší lavice postarší pán, který vztekle zmačká svůj sázkový lístek.
Favorizovaný Nikas shazuje žokeje Marka Stromského pár metrů za překážkou, a to hned po pádu Jakuba Spáčila z koně Reapra. Hodně lidí mělo na Nikase vsazeno i přes loňský skandál s dopingem, kvůli kterému mu bylo odebráno první místo. Letos chtěl využití druhou šanci, jenže po čtvrté překážce byl ze hry.
S kolegyní se na sebe podíváme a teprve teď naplno chápeme, jaký adrenalin pocit´uje člověk, má-li vsazeno na svého favorita. Ten náš, Templář, se drží poměrně vpředu. I přes to, že sedíme na tribuně něco přes pět hodin a jsme kvůli teplotě klesající pod deset stupňů úplně promrzlé, nevnímáme nic, kromě „našeho“ koně. „Jeď!“ povzbuzujeme ho.
Sázka na špatného koně
Je to naše první návštěva Velké pardubické, a tak nejsme v sázení příliš zběhlé. Na tribuně se už několik hodin před startem mezi lidmi šeptá jediné jméno – Charme Look. Favorit, který od roku 2011 vyhrál osm z třinácti dostihů. Všichni sázejí na tutovku, s nejnižším vypsaným kursem 3:1. Píšeme smsku kamarádovi, který dostihy často sleduje, na koho máme vsadit. „Vsaďte na Charme Looka nebo Zarifa,“ přichází odpověď.
Druhý zmiňovaný kůň patří mezi svěřence Josefa Váni staršího. Jsme téměř rozhodnuté, ale pak začneme pochybovat „Charme Look takhle dlouhou trasu ještě neběžel, co když to bude přesně naopak?“ diskutujeme. A tak píšeme ještě kamarádce koňačce. „Vsaďte na Templáře. Vyhrál jednu z kvalifikací a má dobrého žokeje,“ popisuje nám do telefonu koně na kterého usedne Marcel Novák. A tak jsme si řekly, proč ne, stejně to zkoušíme jenom pro zábavu.
Do startu Velké pardubické zbývá už jen půlhodinka, když se prodíráme mezi neskutečným kvantem návštěvníků. Odhadem jich může být tak patnáct tisíc. Konečně se přes obchůdky s klobouky, koňskými uzdami a tričky s potisky koní dostáváme k sázkovému pultu. Máme trochu trému, protože sázíme úplně poprvé.
Muž, který přijímá sázky, se na nás naštěstí s pochopením usměje „Stačí když mi řeknete jméno koně,“ říká. Jednohlasně vyslovíme obě jméno Templář a žádáme sázku na první až třetí místo. „Dobře, má kurs pět, to je celkem slušný“ sděluje nám. „Tak za tři sta,“ podáváme mu peníze a spokojeně odcházíme se sázkovým lístkem. Kdyby nám tip vyšel, máme v kapse patnáct stovek.
Váňa alespoň promluvil
Po tom, co asi potřetí během dne prší, jsme rády za rozmanitost místních stánků. Na tribuně je opravdu chladno, a tak si u jednoho z nich kupujeme vlněné rukavice. Celý den sledujeme jednotlivé dostihy, kterých je celkem sedm a po skončení každého z nich se jdeme projít po areálu nebo si pročítáme Dostihový kurýr, který jsme si zakoupily u vstupu a v něm zjišt´ujeme spoustu zajímavých informací o koních, jezdcích i majitelích. Tiše přitom závidíme lidem ve VIP boxech, kteří si vysedávají pod plynovými lampami.
Najednou se z reproduktorů ozve nám povědomý hlas. Není to nikdo jiný, než Josef Váňa starší, který promlouvá po závodu Ceny hejtmana Pardubického kraje – Ceny Vltavy, jakožto trenér vítězného koně No Time to Loose, který vyhrál s žokejem Janem Kratochvílem. Jsme rády, že jsme tuhle žokejskou legendu alespoň zaslechly, když už jsme mu nemohly fandit z tribuny. Kdyby seděl v sedle, vsadily bychom určitě na něj.
Neposlechly a nevyhrály
Zjišt´ujeme, že Velká pardubická je pro nás hned napínavější, když máme vsazeno. Po překonání Taxisova příkopu a pádu Nikase hledáme se zatajeným dechem „našeho“ koně se žokejem v černém dresu se zelenými rukávy. Slyšíme hlasatele, jak říká „na třetím místě zatím Templář“. Zaradujeme se nahlas, blíží se totiž cíl a náš kůň se na chvíli dostal i do vedení. Celý dostih, který měří 6900 metrů, se drží na druhém, třetím nebo čtvrtém místě. „Na první až třetí to dá,“ přesvědčujeme se navzájem.
Poslední překážky, cílová rovinka, všichni žokejové se snaží, co nejvíce vyburcovat svého koně. Občas i použitím bičíku. A pak to přijde. Templáře, začnou zhruba dvě stě metrů před cílem všichni předbíhat. Náš kůň, kterého jsme už už viděly mezi nejlepšími, ztrácí sílu a najednou je propad tak veliký, že prohra je už téměř jistá. Dobíhá sedmý, zatímco před ním se už nějakou dobu raduje Jan Faltejsek v sedle horkého favorita Charme Looka. „On to fakt dokázal,“ konstatujeme suše a publikum za ohlušujícího potlesku dopřává svému favoritovi ovace vstoje.
Trenérka Martina Růžičková odmění žokeje Jana Faltejska, který vyhrál Velkou pardubickou už počtvrté v kariéře, sladkým polibkem, oba září štěstím. Druhý dojíždí Ange Guardin a třetí již zmiňovaný Zarif, takže Váňa starší sbírá jako trenér dvě pomyslné medaile. Nejsme naštvané, spíš zklamané, že jsme nedaly na náš úplně první tip, že jsme neposlechly a nakonec sázku změnily.
Na dostihy určitě i příště
Nakonec dobíhá i poslední jedenáctý kůň Peintre Abstrait, zbylí čtyři závod nedokončili. Po ukončení dostihu většina diváků ani nečeká na slavnostní dekorování vítěze. Všichni se jako na povel seberou a odchází si vyzvednout své peníze a nebo, stejně jako my, se odebírají s prázdnou k východu z dostihového závodiště. Nevadí, sice jsme poprvé nevyhrály, ale aspoň jsme získaly novou inspiraci.
Baví nás to a okamžitě usuzujeme, že musíme na dostihy chodit častěji. Nejen do Pardubic na překážky, ale třeba i do pražské Chuchle na cvalové nebo klusácké dostihy. Jsme z toho plánu tak nadšené, že ani moc nevnímáme míjející št´astné obličeje, které čekají na vyplacení své výhry. A náš kamarád, co nám dal rovnou dva správné tipy? Ten se dozví, že jsme ho neposlechly nejspíš až po přečtení této reportáže.
Dominika Opatřilová, Karolína Křtěnová
