Zápasník MMA musí umět přemoct nejen soupeře, ale i vlastní ego. Jinak může přijít k úrazu, říká trenér Barták
V Česku se na konci února poprvé uskutečnila soutěž UFC, což je nejslavnější profesionální organizace, která zápasy MMA pořádá. Myslíte, že tato událost ovlivní popularitu sportu mezi Čechy?
Nějaký dopad na oblíbenost MMA v Česku to určitě mít bude. Díky tomu, že se v pražské O2 areně vůbec poprvé zápasilo pod záštitou elitní UFC, se o MMA hodně mluvilo. A to i v médiích, která jinak tento sport tolik nesledují. Myslím ale, že MMA je v Česku už tak populární dost, soutěž UFC je jen taková třešinka na dortu. I tak ale věřím, že tahle událost přiláká do tělocvičen další lidi, kteří si MMA budou chtít vyzkoušet.
MMA má ale pověst kontroverzního a brutálního bojového sportu.
Tahle pověst se s MMA táhne hlavně kvůli tomu, jak zápasy vypadaly dříve. Před lety zápasy neměly téměř žádná pravidla. Proto někdy byly opravdu brutální. Dnes je ale MMA úplně normálním sportem s vlastními pravidly. Většina technik pochází z jiných bojových sportů, které jsou i na olympiádě. Například z boxu, zápasu či taekwonda. Nevidím proto důvod, proč by kolem MMA měla stále panovat nějaká kontroverze. K té v současnosti přispívají už jen samotní zápasníci.
Jak?
Třeba tím, že si navzájem nadávají před zápasem. To je ale jen divadlo okolo, zápasníci to nemyslí vážně. I kvůli tomu se ale někteří lidé dívají na MMA skrz prsty. Já si ale myslím, že podobné divadlo dělá tento sport naopak zajímavějším.
Kdo není odhodlaný rozdávat a přijímat rány, neuspěje.
Hodně bojovníků MMA ale končí s vážnými úrazy v nemocnicích.
To se sice stává, ale úrazy jsou ve sportu, zvlášt´ bojovém, úplně normální. Zranění ke sportování prostě patří a aktivní sportovec se nějakému úrazu někdy nevyhne. Třeba v hokeji je úrazů také spousta a hokejisté se spolu moc nemažou. O jiných bojových sportech ani nemluvím. MMA je v tomhle ohledu akorát hodně vidět. Přeci jenom se zápasníci třeba mlátí i do hlavy. MMA je plně kontaktní bojový sport, a tak se na to musí i nahlížet.
V pravidlech MMA je poměrně krátký seznam zakázaných technik, například kousání, úder hlavou nebo útoky na genitálie. Vše ostatní se tedy běžně používá?
Spíš bych řekl, že v pravidlech je jenom vypíchnuté to, co už je opravdu přes čáru. Při zápasech se normálně hledí na zdraví obou zápasníků a je několik možností, jak boj ukončit. To může udělat rozhodčí nebo i trenér zápasníka, když vidí, že je jeho svěřenec v ohrožení. A sám bojovník má také možnost dát znamení rozhodčímu, vzdát se a zápas tak ukončit ještě před tím, než ho protivník nějak vážněji zraní. To, že lidé někdy bojují i přes zranění, je jejich volba.
Co tedy musí zápasník všechno natrénovat, aby byl připraven na boj?
Samozřejmě různé bojové techniky, kterých je velká škála. MMA je složené ze všech možných bojových sportů. V oktagonu (speciální aréně ve tvaru osmiúhelníku, pozn. red.) se tak může postavit specialista na karate proti někomu, kdo je silný v boxu. Je proto nutné být připravený na všechno a umět různé techniky propojovat. Bojovník musí umět zápasit v postoji na nohou i v chvatech na zemi. Když všechno dohromady neposkládá, celý styl se mu rozpadne a neuspěje. Stejně tak nemá v oktagonu šanci uspět člověk, který není opravdu odhodlaný rozdávat rány. A nejen rozdávat, ale i přijímat.
Je součástí tréninků i nějaká psychická příprava?
Nevím, jestli to dělají všichni trenéři, já ale lidem vždycky říkám, aby nechodili přes své možnosti. Když totiž člověk přijde na první trénink, netuší, kde jsou jeho hranice. Třeba si nechá od soupeře moc propnout ruku a druhý den ho to bolí. Tak zjistí, že by měl partnerovi na tréninku signalizovat daleko dřív a raději trénink přerušit. Praxí lidé zjišt´ují, kde jsou jejich možnosti a práh bolesti, a své hranice posouvají. Každý by měl nakonec vědět, kdy je načase zahodit hrdost a zaklepat, tedy se vzdát. Když si na tréninku někdo nechá vykloubit nebo zlomit ruku jen proto, že se včas neozval a nevzdal se, je to už čistě věc ega.
Když jsem ztratil motivaci závodit, stal jsem se raději trenérem.
Před MMA jste se věnoval čínskému bojovému umění Wing Tsun. Proč jste přešel k MMA?
Ve Wing Tsun se snoubí krásná technika, typická pro asijská bojová umění, s brutalitou úderů. Není to sport, je to čistě bojové umění zaměřené na účinnou likvidaci soupeře. Já se ale chtěl dostat do sportovního okruhu a chodit na zápasy, soutěžit s ostatními. Tak jsem na nějakou dobu přešel k thajskému boxu Muaythai. Ten mi ale přišel až moc tvrdý.
Není paradox, že vám thajský box přišel tvrdý a MMA ne?
Trochu je, ale má to svůj důvod. V thajském boxu se zjednodušeně řečeno lidi jenom mlátí do hlavy, což mi moc nevyhovovalo. V MMA se často pracuje i na zemi. Člověk může protivníka shodit dolů a tam ho umotat v nějakém technicky náročném chvatu. A to se mi líbilo. Přišlo mi fajn, že se v MMA můžu vyhnout tomu, aby mě někdo jenom řezal do hlavy.
V současné době už nezápasíte. Co vás přimělo přestat bojovat v oktagonu a stát se trenérem?
Závodění mě přestalo naplňovat. V ringu už jsem se neměl kam posouvat. Dvakrát jsem vyhrál titul mistra republiky ve Vale Tudo, tehdejším předchůdci MMA. Pak už to vedlo jen k tomu, že mě ostatní vyzývali a souboj se mnou si brali jako metu, chtěli mě porazit. Já už ale věděl, že z toho kolotoče zápasů chci pryč. Ztratil jsem motivaci a odhodlání vyhrávat zápasy, i proto jsem ten poslední prohrál. Takže jsem to raději zapíchl a začal trénovat ostatní. Tak můžu své zkušenosti předávat jiným.
Začátečníci si na tréninku zkoušeli techniky v kleci. Zdroj: Veronika Mašková 
MMA zápasník musí zvládat i boj na zemi. Zdroj: Veronika Mašková 
Chránič zubů je nezbytný. Zdroj: Veronika Mašková 
Někdo bojuje v postoji, další raději soupeře shodí. Zdroj: Veronika Mašková 
Trénuje se i box. Zdroj: Veronika Mašková 
Po tréninku si zápasníci podají ruce. Zdroj: Veronika Mašková
