Základem úspěchu je atmosféra v kabině, říkají hokejisté
Většina hráčů má své rituály, někdo obléká dříve pravou brusli, jiní opačně. Další se při zápasech play-off neholí. Především se však v kabině utvoří parta lidí, kteří jdou za stejným cílem. Úspěšné kluby od neúspěšných dělí právě kolektiv. Nejedná se pouze o souznění hráčů, ale také o to, jak hokejisté vychází s realizačním týmem. Šatnu tak často utužují maséři a kustodi. „Čím více s hráči komunikují, tím je situace lepší. Je důležité, aby si rozuměl celý kolektiv,“ popisuje Libor Kuchyňa, který jako masér prošel Jihlavou, Karlovými Vary či pražským Lvem.
Podobná slova volí také hráči. „Když není dobrá atmosféra v kabině, většinou se to projeví na výsledcích,“ míní bývalý kladenský hokejista Josef Zajíc. Tato praxe však nefunguje jen na profesionální úrovni. „Pro mě je týmová morálka základ úspěchu. Bez ní ničeho nedosáhnete,“ říká David Mekleš, který hraje krajskou soutěž mužů za středočeské Hořovice.
Rozdíly se stírají
Ačkoli starší hráči by leckdy věkem mohli dělat mladším otce, jako například Jaromír Jágr (43) svým novým spoluhráčům Finovi Barkovovi (19) a Kanaďanu Huberdeauovi (21) na Floridě, kabina už se na mladé a staré příliš nerozděluje. Některé rituály ale zůstávají. „Mladší třeba musí sbírat puky na trénincích,“ říká Zajíc. Masér Kuchyňa, který ještě loni působil v klubu Lva Praha v KHL, tvrdí, že mladší hráči nechovají tak velký respekt, jako dříve. Hráči se v kabině berou jako rovnocenní. Když ale starší promluví, jejich slovo nikdo z mladších nebere nadarmo.
Kvůli výluce strávil část předloňské sezony slovenský obránce Zdeno Chára ve Lvu Praha. Kuchyňa popisoval situaci, kterou s vysokým obráncem zažil. Například, když se několik mladých hráčů natlačilo do výtahu před Chárou. „Nevadilo mu to, ale divil se. Říkal, že v NHL by se s podobným chováním nesetkal. Tam je respektovaná osobnost a mladší mu automaticky dávají přednost,“ říká Kuchyňa ke své zkušenosti s vítězem Stanley Cupu z roku 2011. V týmech se už nedodržuje tolik tradic. Kromě sbírání kotoučů na tréninku je výjimkou snad jen zápisné. Platí se většinou za první branku v novém působišti, premiérový start a pochopitelně pozdní příchody. „Já měl první zápas za sud piva pro kabinu,“ vzpomíná Mekleš. Za branky však hráči platí většinou rádi.
