Zakladatel týmu Skipping Boys: Jednou bych se chtěl živit skákáním přes švihadlo
V čem je rope skipping odlišný od klasického skákání přes švihadlo?
Často se setkávám s tím, že mi lidé říkají: „Vždyt´ je to jen švihadlo, to umím taky,“ ale rope skipping je sport, který má svá pravidla, pořádají se v něm mistrovství, překonávají se rekordy a soutěže probíhají před tablem rozhodčích. Hlavní rozdíl je v tom, že já a další čtyři kluci, kteří jsou se mnou v týmu, skákání prokládáme triky a gymnastickými prvky a vytváříme si vlastní sestavy.
Jak jste se k tak neobvyklému sportu dostali?
Vlastně úplnou náhodou. Na podzim roku 2008 jsme u nás v libeňském Sokole hledali něco, s čím bychom mohli vystoupit na akademii, což je přehlídka vystoupení různých věkových kategorií. Shodou okolností jsme na YouTube narazili na video, ve kterém nějací kluci skákali přes švihadlo a dělali různé triky. Tak jsme to také zkusili.
Rope skipping je soutěžní forma skákání přes švihadlo. Tento sport byl zformován v 60. letech minulého století v USA. V posledních letech se však dostává i do Evropy, Česka nevyjímaje. V Česku se rope skippingu v současnosti věnuje deset týmů a na Slovensku čtyři.
Základní dělení rope skippingu je na disciplíny speed a freestyle. Jako každý soutěžní sport, i tento má svá pravidla. U freestylu se hodnotí provedení, originalita a náročnost triků. Dále také komunikace s publikem – výrazy obličeje soutěžících a odezva diváků. Naopak u speedových disciplín záleží na rychlosti – vítězí ten, kdo za minutu přeskočí švihadlo nejvíckrát.
Rope skipping v Česku moc lidí nedělá, kam chodíte pro rady a inspiraci?
Dřív jsme si všechno museli vymýšlet sami. Když jsme začínali, nikdo tu rope skipping neznal, takže nebyli žádní trenéři, kteří by nás mohli učit. To, co nám trvalo čtyři roky, začínající skokani dnes zvládnou za rok, protože jim má kdo radit a opravovat chyby. Nás to tehdy stálo hodně modřin a švihanců. Dnes ale bereme inspiraci hlavně ze sociálních sítí, kam mnoho skokanů nahrává své triky a novinky. Dále samozřejmě jezdíme na workshopy. Největší inspirací je vždy ale mezinárodní soutěž.
Rozšiřuje se podle vás rope skipping i v Česku?
V dnešní době je v republice už přibližně deset týmů, které se tomuto sportu věnují. Na Slovensku, se kterým Česko často pořádá společné workshopy, jsou týmy čtyři. Takže rozhodně jde o sport, který se pomalu rozrůstá. V Americe je sice daleko rozšířenější, ale tam je ropeskipping už zhruba šedesát let, k nám přišel poměrně nedávno.
Pracujete v kanceláři jako koordinátor rozvozu jídla. Zvažujete, že byste tuto práci kvůli rope skippingu opustil?
S touhle myšlenkou si pohrávám už zhruba půl roku. Určitě bych chtěl mít v životě období, kdy bude rope skipping nejen mým koníčkem, ale i zaměstnáním. V práci jsem sice spokojený, ale představa toho, že se živím svou zálibou, mě láká o dost víc.
Přes rok máte řadu vystoupení. Přivyděláváte si jimi?
V současné době jsme ve fázi, kdy nám příjmy z vystoupení akorát pokryjí výdaje spojené s účastí na soutěžích, nákupem švihadel, oblečení na vystoupení a s cestováním. Navíc nás je v týmu pět, takže veškeré výdělky by bylo třeba dělit mezi sebe. Chvíli tedy ještě potrvá, než si budeme schopni ropeskippingem vydělávat.
