Wushu aneb bojové umění exhibiční formou
David Bernard, foto: Filip Bernard
Podle legendy vzniklo Wushu v klášteře Šao-lin a zakladatelem je buddhistický mnich Bódhidharma, který tamější mnichy naučil bojovým technikám. Mniši začali techniky dále rozvíjet. Postupem času se vyvinuly různé šaolinské styly.
Wushu je mimo Čínu považováno spíš za formu sportovní a exhibiční a připomíná sportovní gymnastiku. Cvičí se na velkém koberci o rozměrech 12×20 metrů, na jedné straně koberce je velký stůj, u kterého sedí porota tvořená pěti rozhodčími. Každý z porotců hodnotí něco jiného: estetiku sestavy, přesnost a čistotu pohybu, rychlost a sílu, hodnotu skoku a časový limit. Sestavy se cvičí v takzvaném i-fu, což je saténové kimono většinou křiklavých barev.
„Konkurence ve světě je obrovská a pro Čecha je prakticky nemožné vyhrát asijské hry. V Číně je Wushu národní sport a jednu dobu ho měli dokonce povinný. Na mistrovství Evropy už jsme měli větší šance a pravidelně jsme se umist´ovali na prvních třech místech,“ řekl bývalý český reprezentant David Bernard.
Tréninky jsou velmi náročné a často se vše dělá přes bolest. Žáci wushu musí být hodně pružní a ohební. Bez problému zvládají provaz, rozštěp a dokáží se bradou dotknout špičky nohy. Po důkladném protažení trénují kopy, ty nejzákladnější kopy dělají každý den kvůli flexibilitě těla. V další části tréninku pilují skoky, začínají rozskakováním, ke kterému se postupně přidávají různé rotace a následují samostatné skoky. A pak už se zkouší celá sestava, která trvá přibližně 1 minutu 25 sekund.