Vypadalo to, jako kdybychom celý šampionát vyhrály
Tereza Vanžurová, hráčka Olympu Praha, zdroj: pvkolymp.cz
Které utkání při vaší premiéře na MS, kde Česko nakonec skončilo patnácté, považujete za nejcennější zkušenost?
Bude to znít jako klišé, ale pro mě byly všechny zápasy cenné. Vidět tolik družstev a hráček, které jsem předtím znala jen z televize nebo z doslechu, bylo úžasné. Ale porazit Italky a sehrát vyrovnanou partii s Brazílií, ač nakonec s prohrou 2:3, to už možná nikdy nezažiji.
V čem byla největší zbraň české reprezentace na MS?
Myslím si, že to byl výborný servis a precizní obrana na síti i v poli. A v některých okamžicích rozhodovalo, že jsme hrály jako tým a ne každá za sebe.
Co rozhodlo o vaší výhře nad týmem Itálie?
Podle mého názoru si Italky myslely, že to za stavu 2:0 mají v kapse. Ale nám se podařilo zvednout a donutit Italky dělat chyby, které by za jiných okolností nikdy neudělaly. Velkou roli také hrála motivace holek, které v Itálii hrají nebo hrály. To celý tým neuvěřitelně vybudilo.
Jaká byla v šatně atmosféra po vítězství nad Italkami v základní části turnaje?
Byla to úplná euforie. S holkama jsme si dělaly srandu, že to vypadá, jako kdybychom celý šampionát vyhrály.
Po výborných zápasech ve skupině jste v další části šampionátu na soupeře nestačily. Čím to bylo?
Jako by se nám při přesunu z Hamamacu do Nagoje zatoulalo sebevědomí, které jsme si tak pracně vydřely. Dalším faktorem byla hala. Nikdo z nás si v ní nezvykl a jeden hodinový trénink před začátkem skupiny je opravdu málo. Největší úlohu ale sehrála únava. Nejhorší stav je, když strašně moc chcete, ale už to nejde.
V ženské reprezentaci je v současné době hodně mladých hráček. Myslíte, že je to velký příslib do budoucna?
Mladá krev je pro každý tým prospěšná, ale čekání na velké úspěchy je vždy dlouhé. Týmy, které se pravidelně umíst´ují na předních příčkách, spolu hrají minimálně pět let, zatímco my jsme spolu teprve tři měsíce.