Volejbalistka Břicháčková: Školy v USA vytváří sportovcům vhodné podmínky ke studiu i tréninkům
Podařilo se vám na americké vysoké škole získat plné sportovní stipendium. Rozhodla jste se studovat v zahraničí proto, že zde můžete lépe skloubit studium se sportem?
Rozhodně. Myslím, že kdybych zůstala v České republice, musela bych s volejbalem skončit. Hlavně proto, že sport se v Česku bere jako volnočasová aktivita a kvůli učení bych pravděpodobně hrát ve vyšší lize nestíhala. Zatímco v USA se hraje za samotnou univerzitu, nikoli klub. Školy jsou tak schopné vytvářet podmínky, aby se sportovci mohli vzdělávat a zároveň se naplno věnovat fyzické aktivitě.
Cítite někdy ze strany učitelů benevolentnější přístup právě proto, že máte stipendium?
Každý z profesorů ví, kdo je na škole kvůli sportovnímu stipendiu. Samozřejmě, pro nás sportovce platí stejná pravidla jako pro ostatní studenty. Učitelé nám zadávají eseje a musíme je odevzdat do určitého data. Pokud ale nějaký úkol nestíhám odevzdat kvůli turnaji, s většinou profesorů se dá domluvit na pozdějším termínu. Mám ale jiný rozvrh než studenti, kteří stipendium nemají. Na rozdíl od nich nemám školu v pátek. Ten den totiž většinou odjíždíme na turnaje, které trvají do soboty či neděle. Od pondělí do čtvrtka mám také zkrácenou výuku, jelikož nám každý den v půl druhé začíná trénink. Abychom ale nebyli pozadu, můžeme se ještě věnovat online výuce.
Máte čas i na jiné aktivity, než je škola a volejbal?
Nemám tolik času ani na to učení. Sice nám trénink končí v půl páté, ale poté máme každý den povinnou prohlídku u týmového lékaře. Tělo bývá sportem přetížené a doktor si chce být jistý, že nejsme vážněji zraněné. Někdy se nám kontrola protáhne a já se domů dostanu v šest a do jedenácti večer dělám úkoly. Času sice moc není, ale pokud člověk chce, na další aktivity si čas najde. Třeba mé spoluhráčky místo úkolů chodily na párty skoro každou sobotu, když jsme se vrátily z turnaje.
Chodila jste s nimi?
Párkrát ano, ale o žádné velké párty nešlo. V Americe je navíc pití alkoholu povolené od jednadvaceti let. Trenérka vyžaduje, abychom se soustředily na sezónu, takže jsme chodily na pár hodin. Normální teenagerovský život ale nevedeme. Naši kamarádi jsou většinou atleti, zvláště basketbalisté. Jejich tým totiž bydlí ve vedlejším komplexu, který je tři minuty chůze od toho našeho.
Bez plného stipendia bych se nedoplatila.
Jak náročné pro vás bylo získat plné stipendium na univerzitě?
Bylo to hlavně hektické. Trenéři univerzit chtějí co nejdříve zaplnit soupisku. Už v prosinci minulého roku jsem psala dva testy. Prvním byl SAT, což je pětihodinová zkouška ze psaní v angličtině, kritického myšlení a matematiky. Ten je součástí přijímacího řízení na americké univerzity. Druhý test byl ToEFL. Ten ověřuje úroveň angličtiny u cizinců. Posílala jsem americkým trenérům také video z jednoho zápasu, aby mě viděli v akci. S touto přípravou mi od léta před čtvrtým ročníkem střední školy pomáhala agentura Sport & University, která se specializuje na získávání stipendií v USA. Její pracovníci mě kontaktovali, protože jsem hrála volejbalovou extraligu a podle jejich názoru jsem měla šanci stipendium dostat.
V čem vám agentura pomohla?
Už ve chvíli, kdy jsem poslala Sport & University video ze zápasu, agentka komunikovala s různými zahraničními školami a nahrávku okamžitě trenérům přeposlala. Dostala jsem asi patnáct nabídek stipendií. Některé ale nebyly v plné výši, takže bych musela část poplatků za studium platit. To bych ale nezvládla. Školné na San Jacinto College, kam chodím, se na dva roky stojí zhruba 10 000 dolarů (asi 250 tisíc korun českých, pozn. red.). Stipendium mi pokrývá školné, učebnice, které stojí asi 12 tisíc korun, ubytování, jídlo a dvě letenky. Proto jsem univerzity, které nabízely částečné stipendium, odmítla.
Bylo plné stipendium jediným důvodem, proč jste se rozhodla pro San Jacinto College?
Rozhodně to byl hlavní důvod. Také jsem chtěla do teplé oblasti, jako je právě Texas, což se mi splnilo. Navíc trenérka volejbalového družstva San Jacinta se mnou předem komunikovala, vysvětlila mi v dlouhém e-mailu, co všechno mi v rámci stipendia škola nabízí. Ostatní vysoké to tak neudělaly. Volba tedy nakonec padla právě na tuto školu a jsem ráda. I když se mi stýská po rodině, můj pobyt v USA za to stojí.
