Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Ve skyrunningovém závodě musí běžci zdolat převýšení stejné jako třikrát na Sněžku a zpět

Jednou jsou dole, jednou nahoře. Závodníci, kteří se věnují skyrunningu, neboli běhu v horách, musí zdolat kopce a příkré srázy, ale i přírodní překážky jako balvany, skalní stěny nebo sníh. V České republice se skyrunning běhá v Krkonoších nebo na Ještědu, většinou ale sportovci jezdí do vyšších hor - do Alp, Pyrenejí, nebo do Tater.

Běhu se Iveta Vlčková (34) věnuje od základní školy. Její kamarádka chtěla zhubnout a tak začala běhat s ní, aby jí podpořila. Z přátelské výpomoci se brzy stala záliba a po studiích na vysoké škole přišly i závody. Ke skyrunningu se dostala přes četbu blogů běžců, kteří se horskému běhu již věnovali. Narazila na ně před necelými dvěma roky a inspirovaly ji vyzkoušet si to na vlastní kůži. Svého prvního závodu se zúčastnila v prosinci roku 2016 na Ještědu. Tam poprvé okusila, co skyrunning skutečně obnáší.

Reprezentant České republiky ve skyrunningu Ondřej Fejfar (27) říká, že tento sport se od ostatních běžeckých disciplín odlišuje vysokým průměrným sklonem trati a technickými pasážemi. Závodníci občas musí lézt po čtyřech nebo sbíhat mezi kameny či po suťovištích, srázech pokrytých drobnými kameny.  „Dříve platilo pravidlo, že by závod měl vést ve výšce nad 2000 metrů nad mořem. Od toho skyrunningová asociace ale upustila, protože státům, které tuto podmínku nemohly splnit, stejně dávala výjimku,“ říká Fejfar. Dodává, že v nyní musí závod vést především kopcovitým terénem a měl by obsahovat dostatečné množství kopců, jejichž součet v převýšení by měl být dohromady kolem 2 500 metrů.

Spojení pohybu a přírody

Ivetu Vlčkovou na závodění v horách láká hlavně spojení přírody a náročného pohybu v terénu. „Aby člověk pochopil, proč dělám skyrunning, musel by si ho vyzkoušet. Závod v horách je o snaze pokořit kopec a tím i sama sebe. Mám ráda fyzicky náročné sporty, při kterých si sáhnu na dno, což skyrunning splňuje. Běhat po rovině na asfaltu je nuda,“ vysvětluje Vlčovká. Líbí se jí rozmanitost terénu, když chvíli běží v údolí u řeky, za chvíli zase na kopci.Mezi její největší úspěchy patří například první místo mezi ženami z roku 2016 v krkonošské Horské výzvě nebo čtvrtá příčka v závodě Lola Race Švýcarsko 2017.

Vlčková zkusila i jiné formy náročného běžeckého závodu, jako například Spartan Race, což je jeden z nejpopulárnějšíchpřekážkových běhů na světě. Ten ji ale příliš nezaujal. „Přijde mi umělý. Byla jsem z toho častého záměrného namáčení do bahna a vody dost rozpačitá a to nejsem žádná princezna. Na některých překážkách jsou dokonce fronty a čekáním pak závod ztrácí kouzlo. U skyrunningu se o všechny překážky, špínu a bahno postarala příroda. Díky tomu je pro mě skyrunning jedinečný a přirozený,“ říká Vlčková. Na druhou stranu je Spartan Race podle ní lidem blíž, mohou si vyzkoušet náročné podmínky, aniž kvůli tomu musejí jezdit do hor nebo speciálně trénovat.

Trénink v terénu je nezbytný

Vlčková nemá děti a pracuje jako stavební inženýrka. Snaží se co nejvíce ušetřit čas, a tak si občas v rámci tréninku dá desetikilometrový běh do práce. Pak se ve firmě vysprchuje, převlékne a sedne si za kancelářský stůl. Skloubit osobní život, práci a sport je pro ni ale těžké . „Z volného času zbývá vážně málo,“  říká. Dlouhé závody v kamenitém terénu totiž vyžadují poctivé a pravidelné tréninky. „Přípravou strávím šestkrát týdně dvě hodiny a často cestuji do hor,“ říká Vlčková.

Podle Ondřeje Fejfara ani zkušený maratonec není schopný závod dokončit bez speciálního tréninku. Typický skyrunningový závod, který se jmenuje SkyRace, má délku zhruba 25 až 30 kilometrů a převýšení bývá kolem 2500 metrů. „Takové převýšení je jako z Pece třikrát na vrchol Sněžky a zpátky a limit závodu je pět až šest hodin. Pokud by se o závod pokusil člověk, který není zvyklý na terén a kopce, tak ho s vysokou pravděpodobností zastaví křeče při prudkém seběhu,“ říká Fejfar.

Jak říká Vlčková, trénovat se dá i v Praze na Petříně, bez pravidelných tréninků v horách se ale neobejde. O víkendech proto dojíždí do Krkonoš nebo na Ještěd, a když se chystá na zahraniční závody, musí na soustředění do Alp. Klasickou relaxační dovolenou s poleháváním u moře či procházkách po horách Vlčková nezná. Své zahraniční výlety vždy pojí s tréninkem nebo závodem. „Běh a cestování je pro mě dobrý způsob,  jak si udržet psychické zdraví. S kamarádkou, která pracuje v Bohnicích si občas říkáme, že by měli psychiatři místo léků předepisovat běh jako antidepresivum,“ směje se Vlčková.


Denisa Bartůňková
Denisa Bartůňková
Na VOŠPu jsem se úspěšně probojovala do třetího ročníku a v Generaci 20 působím již čtyři semestry. Prošla jsem sportovní, kulturní a domácí rubrikou. Nyní jsem dostala příležitost vyzkoušet si roli šéfredaktorky. Když si chci vyčistit hlavu, ráda se vydám do přírody nebo sportovat.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.