Ve skoku o tyči se pojí láska k výškám s adrenalinem, říká bývalý atlet Kleinert
Za plavecký klub Motorlet vyhrál ve štafetě na Letním mistrovství ČR staršího žactva v roce 2005. Po deseti letech přešel na atletiku, kterou dělal za oddíl Univerzitního sportovního klubu Praha. Obsadil 1. místo v soutěži Mistrovství Čech družstev juniorů a juniorek.
Před lety jste skončil s plaváním, proč?
Deset let je dlouhá doba. Většina lidí si nedovede představit tu dřinu. Hlavní důvod byl ale jiný. Neměl jsem už ten potřebný zapál a měl jsem i menší neshody s trenérem, o kterých ale nechci mluvit.
Co vás pak přivedlo k atletice?
Zajímala mě víceméně od dětství, sledoval jsem ji v televizi. Rád jsem se díval na olympiády a mistrovství světa. Nebyl žádný důvodů proč se do toho nedat. Druhým důvodem bylo, že mi ji doporučil můj spolužák ze základní školy. Neváhal jsem a šel vyzkoušet první trénink.
Zaměřil jste se hned na skok o tyči?
Nejdříve jsem si ot´ukal snad všechny disciplíny. Chvíli jedno a pak druhé. Začínal jsem s desetibojem. Nakonec mě ale nejvíce začal bavit skok o tyči a v něm jsem pokračoval.
Proč vás tolik oslovila zrovna tato disciplína?
Mám rád výšky a adrenalin a skok o tyči v sobě kloubí obojí. I když jsem předtím gymnastiku nedělal byl jsem velmi ohebný a fyzicky zdatný. Svůj díl má na tom i fakt, že ve volných chvílích provozuji Le- Parkour. Při něm překonávám překážky v městském nebo přírodním prostředí, pomocí různých skoků a pohybů.
Pomohlo vám, že jste předtím plaval?
Určitou výhodu vidím v tom, že jsem měl lepší fyzičku než měli začátečníci, kteří nastupovali se mnou.
Vidíte velký rozdíl v náročnosti tréninků mezi oběma sporty?
V obou případech děláte zcela jiné pohyby a zapojujete odlišné svaly. Nebál bych se říci, že plavání patří mezi nejnáročnější sporty co se tréninků týče. Občas jsem z bazénu odcházel doslova po čtyřech. Atletika byla samozřejmě také těžká. Ale jedna příprava v bazénu je stejně obtížná, jako když jste na stadionu, kde provádíte vše od běhů krátkých po dlouhé, všechny skoky a pak doplňkové hody diskem oštěpem a koulí.
Která z těchto dvou aktivit je finančně náročnější?
Oba sporty vyjdou skoro nastejno. Na plavání jsme platili příspěvky kolem osmi set korun měsíčně, cena klasických plavek se pohybovala do pěti set korun za jedny. Ale poslední plavky, které jsem dostal, byly speciální od kotníku po ramena a stály dokonce patnáct tisíc. V atletice jsme za příspěvky hradili menší sumu, šlo o dva tisíce korun za rok. Zato vybavení bylo dražší, když se to spočítá dohromady. Jenom jedny tretry stály tři tisíce korun a já musel mít na každou disciplínu jiné.
Letos jste skončil i s atletikou, jaký byl důvod?
Jedním důvodem byly a stále jsou zdravotní problémy. Mám velké bolesti kloubů, kolena zlobí z atletiky a ramena z plavání. Navíc mě to přestalo bavit a tím jsem ztratil i potřebný elán.
Plánujete se ke sportu vrátit?
Rekreačně určitě, co mohu, to si rád zahraji. Týká se to těch klasických aktivit jako fotbal, lyže, brusle, kolo a jiné. V brzké době plánuji začít s thaiboxem, kvůli kondici a také proto, že jsem ho nikdy nedělal a láká mě poznat zase něco nového.
