V psím parkuru se nehodnotí jen rychlost a skok přes překážky, ale i vztah chovatele a zvířete
Souhra v týmu je důležitou součástí každého sportu. Jinak to není ani u agility závodu, v němž soutěží dvojice ve složení páníček a pes. Ukázal to i druhý dubnový víkend, kdy se ve středočeských Milovicích konal speciální závod v agility určené pro rasy teriérů – Jack Russel, Parson Russel a Border teriér. Psi, ale i lidé, měřili své síly na překážkové dráze na pískovém povrchu. Trať překonává zvíře, zatímco chovatel běží vedle překážek a udává mu směr. Mezi překážky, které musí psi při závodu překonat, patří třeba kladina, šikmá stěna či látkové tunely. Zvířata musí správně všechny nástrahy zdolat ve správném pořadí a směru závodu. „Agility se stává nejrozšířenější výcvikovou disciplínou se psy v České republice. Důkazem je to, že se letos v říjnu bude v Liberci již podruhé pořádat mistrovství světa,” říká rozhodčí těchto závodů Jitka Maroušková.
Agility je ale spíše koníčkem než profesionálním sportem. Místo peněz mohou závodníci vyhrát chovatelské potřeby, jako jsou granule, vodítka či pelechy. Náklady na psa jsou přitom velké. Hodina agility se cvičitelem, který dává pozor na správný průběh tréninku u psa i páníčka, vyjde na dva tisíce korun. Startovné na závody se pohybují v řádech stokorun.
Vhodnější plemena
V agility je stanovený časový limit, který by týmy neměly přesáhnout. Rychlost je tedy také důležitou součástí soutěže. Právě proto se některá plemena psů hodí na závody více než jiná. „Například hodně preferované jsou border kolie, protože jsou rychlejší a učenlivější. Naopak jezevčíci kvůli svým dlouhým zádům či těžká plemena jako molossové nejsou úplně vhodná,“ říká Kristýna Jelínková (20), která se agility věnuje již šest let. Dodává, že s dobrým tréninkem však může běhat agility jakékoli plemeno, například i kříženci.
Spíše než rasa psa je ale pro závodění rozhodující jeho zdraví. Pokud totiž nemá ještě plně vyvinuté kosti, soutěžit nemůže. Právě proto je vhodnější začít psa cvičit okolo roku a půl. „Musí se nejdřív začít od základních povelů, jako je sedni, lehni, zůstaň. Až poté, co pes dostatečně ovládá tyto základy, je možné začít trénovat závodění,” popisuje Jelínková.
Motivace je důležitá
Při závodech se nejvíce hodnotí výkon týmu na trati. Za každé shození laťky či vyhnutí se překážce v pořadí se udělují trestné body. „Díváme se ale také na to, zda se v průběhu závodu chová závodník ke svému čtyřnohému parťákovi korektně. Hrubé zacházení není tolerováno,” říká rozhodčí Maroušková. Občas se ale stane, že psovod neunese prohru. „Pak je reakce různá. Ať už neodměnění psa v cíli, slovní vyčinění a občas i fyzický atak. Pokud se tak psovod zachová, bývá vyloučen ze závodu,” konstatuje Maroušková. Diskvalifikaci může zapříčinit i nesportovní chování k jiným účastníkům či agrese psa. S dopingem u zvířete se Maroušková zatím nesetkala.
Podle Jelínkové je agility hra, která musí bavit jak zvíře, tak páníčka. Psa je prý nutné umět motivovat, aby závod dokončil jak má. „Někdy se mi stává, hlavně s mým australským ovčákem, že se mi v určité fázi závodu zasekne. Například jednou v části závodu stálo zrcadlo a Atila se v něm začal prohlížet,” směje se Jelínková. A co nakonec pomohlo? „Mluvení, tleskání a povzbuzování do dalšího běhu. Nakonec to zabralo.“