Spartan Race nepoběžím. Konec přišel ještě před startem
Týdny příprav byly zbytečné. Spartan Race nepoběžím, tedy aspoň ne ten zimní. Pár dní před odjezdem do Brna jsem při procházce na horách nešt´astně uklouzla a moje zraněné koleno nápor nevydrželo. Naštěstí nemám nic zlomeného a zranění není nijak vážné. Na nohu sice došlápnu, ale pouze s ortézou. Rozběhnout se bohužel nezvládnu a už vůbec ne seskočit z překážky a dopadnout celou svou vahou na zem.
Jedno uklouznutí
Týden před závodem jsem se rozhodla jet domů do Krkonoš a trochu si odpočinout. Vybrala jsem si ale zrovna čas, kdy napadl sníh a všude hrozila námraza. Neměla jsem v plánu jít lyžovat, nebo si užívat jiných sportovních aktivit, protože bych se mohla před závodem zranit. Stačila však malá chvilka nepozornosti a při obyčejné procházce po lesní cestě mi uklouzla noha na ledě. Ostatní lidé by se zasmáli a hned vstali. Jenže kvůli zranění menisku a předních křížových vazů z minulosti mi koleno vypadlo z kloubní jamky. Jen na pár sekund a zase zpět. Bolest byla ostrá a za chvíli se proměnila v nepříjemné táhnutí.
Už když jsem vstávala ze země, bylo mi jasné, že na Spartan Race 8. února nejedu. Za týden je závod, a to se uzdravit nezvládnu. Mrzí mě to. A moc. Byl to zvláštní druh natěšenosti. Ne takový, jako když jedu konečně na dovolenou, byla v tom spousta adrenalinu. Teď mám ale pocit, že jsem zklamala všechny, co mi věřili, a hlavně sebe, což mě mrzí ze všeho nejvíc. Věděla jsem, že když se na start postavím, závod dokončím za jakoukoliv cenu. Klidně i po čtyřech a kulhajících. Ale takhle se musím vzdát bez boje, aspoň tedy protentokrát.
Neúspěch jako motivace
Skutečnost, že se neobjevím na Winter Spartan Race však neznamená, že se vzdávám úplně. Celá myšlenka závodu se mi dostala pod kůži. Začala jsem chápat, co se lidem na této výzvě líbí. Překonávat své hranice. Proto bych chtěla v přípravě pokračovat. Samozřejmě až se mi koleno aspoň trochu uzdraví. V tréninku mám pořád co zlepšovat a do dalšího závodu, který proběhne v Kroměříži, zbývají čtyři měsíce. Neváhala jsem a na závod se přihlásila. A rovnou jsem se začala těšit. Bude léto. Tady se mi už do cesty nemůže postavit žádný led ani námraza.
