27. 3. 2014 Nikola Šrámková Sport

Skákat přes švihadlo se dá i profesionálně

Skákání přes švihadlo nemusí být jen záležitostí tělocviku ve škole. Takzvaný rope skipping je dynamický sport, který je spojen s akrobatickými prvky při přeskocích. Sportovci během vystoupení předvádí různé triky a sestavy ve volné disciplíně. V Česku ale mají profesionální týmy malou konkurenci, zkušenosti proto sbírají v zahraničí.

Rope skippingový tým Jump it je jeden z nejlepších v České republice. Anežka Bočková je druhá zprava. Zdroj: archiv Anežky Bočkové

Kariéra Anežky Bočkové

Svou kariéru nastartovala Bočková v rámci kroužku na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Začala cvičit jednou týdně, chodila do kroužku, který vedla průkopnice rope skippingu v České republice Jana Černá. Když se do Česka přestěhovala velmi dobrá sportovkyně z Maďarska Adrienn Bánhegyi, začaly trénovat spolu.

Bočková se svým týmem Jump it nemá ve své věkové kategorii 15 let a výš v ČR konkurenci. Je však prý možné, že jsou někde skrytí talenti, protože soutěže nejsou dostatečně rozšířeny celorepublikově. I proto se Bočková vydala nabrat zkušenosti do zahraničí. V roce 2013 byli se skupinou na Mistrovství Evropy v Dánsku a letos v únoru se zúčastnili mezinárodní soutěže ve Francii, kde skončili na osmém místě ze třinácti týmů.

Přes švihadlo už neskáčou jen děti na hřišti, ale i profesionální týmy na soutěžích. Takzvaný rope skipping vznikl v 60. letech minulého století v USA a populární je také v Belgii či Japonsku. V Česku se objevil před devíti lety a asociace vznikla teprve před půl rokem. Není protozatím jisté, kolik tuzemských družstev vůbec existuje.

Nejzákladnější disciplína je rychlostní. Počítají se v ní přeskoky přes švihadlo za určitou dobu. „U jednotlivců je to průměrně 130 skoků na třicet sekund. U skupin se skoky sčítají všem členům dohromady,“ vypráví studentka Anežka Bočková (22), která se rope skippingu věnuje téměř pět let.

Další variantou je volný styl, tedy freestyle. V něm se hodnotí kreativita sestavy, technika provedení a povinné prvky. „Soutěžící například dělají čtyřikrát po sobě takzvaný trojšvih. To znamená, že při jednom skoku se musí svihadlo protočit třikrát. Tento cvik se musí několikrát po sobě zopakovat,“ popisuje Bočková.

Volba lana závisí na disciplíně

V trikové disciplíně se objevují salta, vruty a další akrobatické prvky. Mnoho skokanů dává přednost týmu. Ty mají několik možností, jak prvky kombinovat. „Jedním z nejrozšířenějších je double dutch, kdy dva lidé stojí naproti sobě, drží dvě dlouhá švihadla a točí je proti sobě,“ říká Bočková. Uvnitř figuruje jeden a více lidí, kteří předvádí různé kombinace a triky.

Pro jednotlivé disciplíny je také důležité zvolit správné švihadlo. Používají se lana různé délky i rozdílného materiálu. „Freestylové má dlouhou rukojeť, která ulehčuje provedení triků. Na rychlost se používá ocelové lanko s krátkým úchopem,” vysvětluje Bočková.

U rope skippingu je nutná fyzická zdatnost sportovců, jelikož některé provedení triků je náročné a někdy i nebezpečné. Vyhnout by se mu měli lidé se špatným pohybovým aparátem a potížemi s klouby, které jsou při dopadech namáhány.