Semenyaová musí podstoupit hormonální léčbu. Nové atletické pravidlo chce vyrovnat podmínky závodnic
Běžkyně Caster Semenyaová se bude muset znovu hormonálně léčit. Může za to její vysoká hladina testosteronu v krvi. Převážně mužský hormon ji napomáhá k lepším výkonům a zvýhodňuje ji oproti „zdravým“ atletkám. Podobné pravidlo již v letech 2011–2015 platilo a 27letá Jihoafričanka již léčbu snižující hladinu testosteronu podstupovala.
Stalo se tak poté, co v pouhých 18 letech vyhrála na mistrovství světa osmistovku v čase 1:55:35. Zaběhnutý čas udivil svět stejně, jako její mužný vzhled. Atletická veřejnost tak začala spekulovat, jestli se Semenyaová nedopustila podvodu. Následná dopingová kontrola však byla negativní. „Atletka nakonec podstoupila lékařské testy, které prokázaly, že je hermafroditní, tedy že má jak ženské, tak i mužské pohlavní orgány,“ říká expert České televize na atletiku David Lukšů. Právě hermafroditismus může za vysokou hladinu testosteronu v krvi.
Rozdíl osmi vteřin
Vedení IAAF se tehdy na základě testů rozhodlo, že atletky s hladinou testosteronu vyšší než 10 nanomolů na jeden litr krve se budou muset hormonálně léčit. Užívání léků na snížení hladiny testosteronu mělo na výsledky Semenyaové rychlý dopad. „Výkonnost Jihoafričanky se brzo začala zhoršovat. V roce 2013 se například nekvalifikovala na mistrovství světa, o dva roky později pak skončila poslední v semifinále s časem 2:03:18 a začala jezdit na méně důležité mítinky,“ hodnotí David Lukšů dopady její léčby.
Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) však v roce 2015 pravidlo zrušila pro nedostatek důkazů o ovlivnění výkonu sportovkyň testosteronem. Semenyaová tak opět zrychlila a vybojovala zlato na olympiádě v Riu a o rok později zvítězila s časem 1:55:16 i na MS v Londýně. „Pokud bychom nesledovali nic jiného než příběh Semenyové, tak je evidentní, jak se projevuje hladina testoteronu na výkonech závodnice,“ myslí si Lukšů.
Férové podmínky
Arbitráž požadovala po IAAF přímý důkaz o vlivu testosteronu na výkon atletek. Proto si Mezinárodní atletická federace nechala vypracovat analýzu, která říká, že vzorek žen s vyšší hladinou testosteronu je v tomto sportu asi 140krát větší než ve zbytku populace. Přibližně sedm sportovkyň z 1 000 se tak musí vyrovnat s touto hormonální poruchou. Nejde však jen o případ Semenyaové, ale například i mílařky Francin Niyonsabaovou (24) či Margaret Wambuiovou (22) z Burundi.
Ještě na začátku století však podobné tahanice o férové podmínky běžkyň neexistovaly. Všechny atletky totiž musely od konce 60. let podstupovat testy pohlaví. Pokud jimi neprošly, nesměly do závodů nastoupit. „Jsem opravdu ráda, že jsem proti takovým holkám jako je Semenyová nemusela závodit. Podmínky jsou naprosto neregulérní,“ řekla pro ČT Ludmila Formanová, která zvítězila v běhu na 800 metrů na MS ve španělské Seville 1999.
I v tuzemsku se najde příběh podobný Semenyaové. Zdena Koubková v roce 1934 vytvořila na osmistovce dokonce světový rekord. Stejně jako Jihoafričanka na sebe přitahovala pozornost odlišným vzhledem, převážně pak pánským sestřihem, výraznou svalovou hmotou i vystouplým ohryzkem na krku. Koubková nakonec učinila prohlášení, že se cítí více jako muž a podstoupila operaci změny pohlaví. Zdeněk Koubek pak na závodech v mužských kategoriích nestačil a rozhodl se s atletikou skončit.
Nové podmínky závodů
Vypracovaná analýza dále ukázala, že testosteron nejvíce napomáhá na tratích dlouhých 400, 800 a 1500 metrů. IAAF se na tomto základě rozhodla, že opět začne platit pravidlo, které nakazuje hormonální léčbu atletkám trpícím hermarfoditismem. Povolená hladina je nyní pouze pět nanomolů na litr krve. Podle Davida Lukšů je ale dost možné, že se pravidlo rozšíří i na technické disciplíny jako jsou vrh koulí a skoky. Hladina testosteronu je dlouhodobým problémem ženské atletiky. Poškozené běžkyně považuji znovuzavedení pravidla za nemorální a chtějí se bránit jeho napadením u arbitráže.
