Šel jsem za moře na zkoušku a jsem tu už čtyři roky, říká mladý hokejista
Když v roce 2010 dostal nabídku jít hrát hokej do Kanady, neváhal ani minutu. „Původně jsem se měl po roce vrátit domů,“ vzpomíná hokejový útočník Dominik Florián, který před odchodem do zahraničí hrál extraligu mladšího dorostu v barvách pražské Slavie. Dnes už je v zámoří čtvrtým rokem. V Kanadě působil v Notre Dame Argos, před sezonou 2012/13 se přesunul do Spojených států, kde během dvou ročníků prošel třemi kluby Waukesha Wings, Austin Bruins a North Iowa Bulls. Od letoška je hráčem amerického Coulee Region Chill, který je jedním z 24 týmů v NAHL, nejstarší juniorské soutěži v USA.
Proč jste se rozhodl odejít do zámoří už ve svých patnácti letech?
Měl jsem v Kanadě strávit jen rok, abych se naučil angličtinu a vyzkoušel si lepší hokej než u nás. Dařilo se mi, zabydlel jsem se a už jsem zde zůstal.
Odloučení od rodiny v tak útlém věku bylo zpočátku určitě náročné. Jak osamocení vnímáte po čtyřech letech?
Po čtyřech letech v zámoří nemám sebemenší problém s angličtinou, nasbíral jsem spoustu kontaktů v Americe i v Kanadě, takže zařídit si cokoliv je pro mě mnohem snazší. Zvykl jsem si být bez rodiny, tím pádem už to v zámoří nemám tak obtížné.
Co ve Spojených státech studujete?
V zimním semestru studuji obor byznys na Riverland Community College. Minulý rok jsem úspěšně absolvoval základní předměty, které jsou na každé vysoké škole v Americe povinné, například angličtinu a matematiku. Dnes už studuji odborné předměty, jako jsou mezinárodní byznys či účetnictví.
Jak zvládáte kombinovat školu s hokejem?
Nejsem studentem, který je ve škole denně. Prakticky do ní nejezdím vůbec, mám samostudium přes internet. V opačném případě bych nemohl hrát hokej. Nešlo by to skloubit.
Kolikrát týdně trénujete?
Tréninky máme od pondělí do čtvrtka. Naštěstí nedojíždím daleko, cestujeme se spolubydlícím autem zhruba deset až patnáct minut. V pátek a v sobotu pak hrajeme zápasy, někdy i v neděli.
Uživí vás ve Spojených státech hokej?
Něco si přivydělám, ale hokejem se jako junior ještě neuživím. Z větší části mi živobytí v Americe financují rodiče.
Co vám působení v zahraničí, pomineme-li zlepšení hokejových dovedností, dosud dalo?
Má angličtina je na podstatně lepší úrovni a získal jsem kontakty, což osobně považuji za to nejdůležitější.
Nemyslíte si, že byste byl v Čechách víc na očích reprezentačním trenérům?
Stoprocentně. Čeští trenéři bohužel nemají možnost do Ameriky létat a sledovat mě při utkáních. Víceméně tedy čerpají pouze z mých statistik na internetu. Jinak mě vůbec nevidí.
Jaká je šance dostat se do národního výběru, když vás čeští trenéři prakticky nesledují?
Je to těžké. Do týmu do 20 let už jsou hráči víceméně vybraní. Musel bych působit v Canadian Hockey League v Kanadě, která je podrobně sledovaná reprezentačními kouči a má větší prestiž. Tím pádem bych ale nemohl hrát univerzitní hokej, který mě čeká možná už za rok. Jedinou šancí je tedy seniorská reprezentace, v níž se objevím nejdříve až za pár let.
Na druhou stranu považujete svůj přesun do zámoří s odstupem času za správný krok?
Myslím si, že kdybych ještě zůstal v Čechách, můj hokej by dnes neměl takovou úroveň, jakou má. Dokážu si představit, že už zde zůstanu, ale pokud to nevyjde, chci zkusit nějakou profesionální ligu v Evropě.
