Příprava na Spartan Race začala: bolí i vstávání z postele

Když jsem si zavazovala tkaničky od běžeckých bot, samotnou mne překvapilo, že necítím nechuť, ale nadšení. Hlava neměla problém přimět tělo vstát z gauče a šla jsem do toho. Na prvním tréninku jsem uběhla tři kilometry za dvacet minut. K bytu jsem se skoro doplazila, ale to nejhorší přišlo druhý den. Vstát ráno z postele neuvěřitelně bolelo, stejně jako každý krok během dne. Přesto jsem šla večer běhat znovu.