Při vodním záchranářském sportu jsou nejdůležitější špičkové plavecké výkony, ale i technické dovednosti
Vodní záchranný sport (lifesaving) klade důraz především na všestrannost, kterou plavčíci využívají v každodenním profesním životě. „Pro zaměstnance koupališt´ a bazénů je tento sport ideální příprava na situace, které mohou nastat, například topící se dítě,“ říká osmnáctiletá česká juniorská reprezentantka Klára Křapáčková. Kromě kvalitních plaveckých výkonů potřebují závodníci zvládat i technické dovednosti, jako je vyhnutí se podvodním překážkám, táhnutí tonoucího anebo taktiku při simulaci záchranné akce. V modelových situacích se závodníci snaží co nejrychleji zachránit například potápějící se loď, která je umístěna v bazénu.
Co nejrychlejší první pomoc
V Česku jsou týmy zastřešeny Vodní záchrannou službou, která vznikla v roce 1968. I přes to, že se jedná o okrajový sport a věnuje se mu pouze kolem 1 500 lidí, reprezentanti se pravidelně kvalifikují na soutěže pořádané ILS (mezinárodní organizace lifesavingu). „Na říjnové mistrovství světa v Austrálii se můžeme dostat díky výsledkům, které předvádíme v rámci závodů v Česku v průběhu sezóny. Podle tabulek se pak rozhodne o tom, kdo jet smí a kdo ne,” popisuje kvalifikační systém Křapáčková.
Záchranný sport se dělí do dvou kategorií. První z nich jsou disciplíny bazénové, druhou z nich pak plážové. „V plážových z důvodu nedostatečného tréninku v moři za světem zaostáváme, ale v bazénu dokážeme zbytku světa konkurovat. Z minulého mistrovství Evropy jsme přivezli 4 medaile,” říká Křapáčková. Ta začala se záchranářstvím v šesti letech. Jejím rodičům připadalo, že je tento sport ideální nejen pro pohybový rozvoj, ale i ten lidský. Kromě fyzických tréninků se děti na záchranářství učí i první pomoc.
Vybavení za desetitisíce
Po finanční stránce je lifesaving pro většinu začátečníků dostupným sportem. Za sezónu sportovec zaplatí kolem tří tisíc. Pokud se ale projeví u závodníka talent, ceny za speciální plavky a vybavení, jako je panák anebo bojky, rostou do řádu desetitisíců. Zároveň je tento sport závislý na dotacích od krajů a měst. V případě, kdy tým anebo akce nedostanou finanční podporu, tak si musí sportovec platit jednotlivé akce sám. Víkendové závody stojí i několik tisíc korun. Reprezentanti na MS v Austrálii, kde tento sport na začátku 20. století vznikl, zaplatí spoluúčast výpravě přes 80 tisíc korun.
