Při tenisu je důležitá především psychika
Jak jste se k trénování tenisu dostal?
Hrál jsem tenis už od svých 6 let, k tomuto sportu mě vedl otec. Od 12 let jsem začal hrát za klub Motorlet, kde jsem vydržel až do dvaceti. Pak jsem šel ale studovat vysokou školu do Brna, takže jsem hru omezil. Ovšem během třetího ročníku mě oslovila majitelka kurtů, zda bych nechtěl trénovat děti, začátečníky a „sparring“. Nabídku jsem bez váhání přijal. Po dostudování jsem se natrvalo vrátil do Prahy a trénování tak mohl věnovat ještě více času.
Byl jste od mala veden rodiči k aktivnímu životnímu stylu?
Ano, určitě byl. Mimo tenisu jsem vystřídal ještě mnoho dalších sportů. Plavání, bojové sporty, také kolektivní hry mám velmi rád. S oblibou si zahraji fotbal, hokej nebo volejbal.
A co tenis, ten jste si zvolil sám?
Táta mi koupil v 6 letech levnější raketu a chodili jsme jen tak pinkat. Nakonec mě to ale chytlo, tak jsem začal pravidelně trénovat. Do toho jsem ještě začal chodit na plavání, ale ze zdravotních důvodů jsem musel skončit. Mezi tím jsem ještě vyzkoušel basketball, ale nakonec u mě zvítězil tenis.
Není vám občas líto, že jste s aktivní hrou skončil?
Samozřejmě mě mrzí, že dnes nejsem někde na vrcholu a nejezdím po světě. Ale zas tak úplně jsem neskončil. Dodnes hraji nejnižší třídu soutěže družstev a k tomu trénuji. Vzhledem k tomu, že na plný úvazek pracuji v advokátní kanceláři, toho už dnes bohužel více nestihnu.
Jaké to je trénovat úplné začátečníky? Máte s nimi trpělivost?
Snažím se být trpělivý, i když jinak moc trpělivý člověk nejsem. Ale v tomto případě ke své práci přistupuji zodpovědně a profesionálně, proto se snažím své emoce potlačit. Když má ale někdo z hráčů, především těch menších, problém s disciplínou, tak to občas vybuchnu.
Na tréninky k vám chodí spíše malé děti, nebo se najdou i dospělí, kteří by se tenis rádi naučili i přes jejich pokročilý věk?
Trénuji děti od 3 do 14 let. Co se týče dospělých začátečníků, tak i ty samozřejmě trénuji také. Většinou jsou to lidé ve věku kolem 30 let. Ale ti tak po čtvrt až po půl roce hru vzdají. Tenis je totiž velice obtížná hra nejen na techniku, ale i na nervy a většina bohužel nevydrží.
Co byste doporučil těm, kteří by si tenis někdy rádi zahráli, ale obávají se, že jim to nepůjde?
At´ se do tenisu nevrhají sami, bez profesionála po boku. Pak by se mohli dopouštět chyb, kterých se budou následně těžko zbavovat. Takže at´ do toho určitě jdou a nebojí se oslovit profesionální trenéry, kteří jim rádi vše vysvětlí.
Máte svého oblíbeného hráče?
Určitě Rogera Federera, protože tenis ze sportu povýšil na umění, pak také Andrého Agassiho, pro jeho buldočí povahu. Na kurtech dovedl s přehledem zvládat velmi psychicky náročné situace.
Co je při tenisu nejdůležitější? Jsou to rychlé nohy, silné ruce, nebo psychika?
Jak říkáme my tenisti, je to určitě hlava.