Po stopách Martiny Navrátilové: Antukové hřiště v Řevnicích po sobě vždycky dokonale uklidí
Stojím na místě, kde jako dítě startovala svou kariéru jedna z nejlepších světových tenistek Martina Navrátilová. To mimo jiné pozná každý, který na pozemky vstoupí. Hned za brankou totiž narážím na nástěnku s koláží fotek Navrátilové, zachycující ji při hře. Přestože jsem čekala, že na všech pěti hřištích bude rušno, obsazený je pouze jeden kurt. Člověk by čekal, že klub pojmenovaný po tak známé tenistce bude moderní a dveře se tam netrhnou, ale opak je pravdou a já jsem mile překvapena. Skromnost má přece jen své kouzlo. Neváhám zaklepat a vstupuji do malé klubovny.
V klubovně jsou k vidění fotky Navrátilové i její tenisové rakety. Zdroj: Tereza Tancerová
Dřevěné zdi ověšené mnoha fotografiemi, raketami a dalšími věcmi připomínají, po kom areál nese jméno. Zde poznávám správce klubu Jiřího Otradovského (68) a dozvídám se, že Martinu Navrátilovou dobře zná. Správce zde dělá sice teprve tři roky, ale i tak slyšel o jedné z nejlepších tenistek spousty příběhů z jejího dětství a začátcích tady v Řevnicích. Její sestra Jana je totiž předsedkyní klubu. Navíc si syn Otradovského občas na hřišti zahraje se samotnou Navrátilovou.
Puntičkářka na hřišti
Starší pán mi vypráví, co sám už jednou o Navrátilové slyšel. „Když tu jako malé děvče začínala, často trénovala u zdi,“ říká správce a stěžuje si, že takovou přípravu mnoho dnešních trenérů podceňuje. Navrátilovou popisuje jako neuvěřitelně skromného a pokorného člověka, který je i tak trochu pedant. „Když je tady Martina na návštěvě, je po ní hřiště vždy dokonale uklizené. To se o některých jiných návštěvnících říct nedá,“ vysvětluje mi s úsměvem Otradovský.
Při vyprávění ukazuje různé fotky na zdi. Na většině je Navrátilová, tu a tam je ale vystaven i snímek se stálými členy klubu, kteří se zde každý rok zúčastní několika turnajů. Zastavujeme se u černobílého obrázku zachycujícího komplexní přestavbu tenisových kurtů z roku 1997. „Ty nechala předělat Martina na své vlastní náklady,“ říká správce. Na dvorce si sama někdy přijede zahrát. Podle Otradovského se do klubu vrací zhruba třikrát do roka. Když je zrovna v Řevnicích a má čas, přijde si zatrénovat třeba i pětkrát týdně.
Narozeniny bez oslavy
Na koláž s fotkami narazí každý návštěvník tenisových kurtů. Zdroj: Tereza Tancerová
Naposledy stála Navrátilová na tenisových pozemcích letos v létě, kdy zde točila dokument s televizí Nova. Otradovský ale vzpomíná, že už před rokem zde probíhalo natáčení s BBC k šedesátým narozeninám Navrátilové. Dokument se jmenuje „Just call me Martina“ (Prostě mi říkejte Martina) a ke zhlédnutí je na internetu od letošního července. Klubová oslava ke kulatinám se však letos nekoná, tenistka je v zahraničí, což je oproti loňsku změna. Minulý rok se prý slavilo.
Že je Navrátilová známá po celém světě dokazují i zahraniční návštěvy, které tenisový klub navštívily. Na antukové dvorce a celý pozemek se přijeli podívat fanoušci z Vídně. „Prohlédli si tu fotky, stejně jako vy a pak jsem jim ukázal areál. Byli spokojení,“ vypráví Otradovský a směje se, že byl rád, že vše zvládl. V té době totiž na pozemcích probíhal i tenisový turnaj, takže měl práce nad hlavu. Při poslední otázce, zda z klubu vzešel i nějaký jiný velký tenista, dostávám pohotovou a zároveň zápornou odpověď. Nikdo takový jako Martina Navrátilová samozřejmě nebyl.
