Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Paralympionikům se pozornost nevěnuje

Sportovní žně v Londýně končí. Šestačtyřicet českých handicapovaných sportovců v britské metropoli ukázalo, že i když je v mnoha životních situacích opustilo štěstí, oni naději nikdy neztratili. Důkazem je i jedenáct medailí, které na čtrnáctých paralympijských hrách naši reprezentanti vybojovali. V přímém televizním přenosu však fanoušci jejich počínání sledovat nemohli. I přesto, že podle počtu prodaných vstupenek byly právě letošní hry historicky nejnavštěvovanější, české diváky příliš nelákaly.

Ulice Londýna byly plné fanoušků a přes 2,3 milionu prodaných vstupenek na soutěžní dny paralympiády jen dokazují její vzrůstající prestiž. Hry se těšily oproti minulým ročníkům nebývalému zájmu a Británie jimi doslova žila. Televizní stanice Channel 4 dokonce investovala v přepočtu osmnáct milionů korun na zaškolení hendikepovaných reportérů a moderátorů, kteří by měli mít ve zpravodajském týmu poloviční zastoupení. „V Británii paralympiáda začala, a tak právě zde má obrovskou tradici i její sledování. Navíc jsou Britové velmi hrdí na to, že mohou takto významnou akci pořádat,“ říká tisková mluvčí Českého paralympijského výboru a jedna z našich nejúspěšnějších tělesně hendikepovaných sportovkyň Běla Třebínová.

Na rozdíl od pořádající země, kde běžely přímé přenosy během celého dne, se do programu České televize vešly pouze hodinové sestřihy, které se navíc vysílaly kolem půlnoci s ranní reprízou. Oproti olympijským hrám, které běžely na dvou programech prakticky nepřetržitě po celý den a žádnou výjimkou nebyly ani moderátorské vstupy přímo Londýna, paralympiáda příliš prostoru nedostala. Živě tak mohli výkony našich reprezentantů příznivci vidět pouze na stránkách Mezinárodního paralympijského výboru. „Paralympiáda není pro diváka natolik zajímavá a sledovanost je oproti olympijským hrám (tam se pohybovala ve statisících až milionech) o několik tříd nižší,“ znělo vysvětlení diváckého centra ČT.

Proč jsou pro českého diváka souboje tělesně handicapovaných o tolik méně atraktivní než klání zdravých sportovců? Podle Třebínové je za vším mentalita českého národa. Lidé zkrátka neví, jak přistupovat k tělesně postiženým. Problémem je i to, že rodiče nevědí, jakým způsobem naučit své děti, aby se k handicapovaným chovali bez předsudků. „Dodnes mi můj syn vypráví, že měli ve školce sportovní den, kterého se účastnily i hendikepované děti. Učitelky pak říkaly, jací jsou to chudáčci a jak se jim chce plakat nad jejich osudem,“ svěřuje se Třebínová.

Možná právě to, že lidé neberou hendikepované jako sobě rovné a vidí v nich jen bytosti s těžkým životem, je důvodem toho, proč tito sportovci sklízí místo pozornosti a obdivu spíše lítost. Přitom mnoho paralympioniků má stejné trenéry jako olympionici a jsou tu i tací, kteří své zdravé soupeře hravě poráží. „O Oscaru Pistoriovi, který jako první tělesně postižený sportovec závodil na olympijských hrách, se toho spousty napsalo, ale že tu jsou například lukostřelci, kteří ač jsou na vozíku, tak jsou mistry republiky i v soutěžích nehandicapovaných, neví nikdo,“ rozhořčuje se Třebínová.

Začarovaný kruh

Valnou většinu společnosti sportovní klání handicapovaných zkrátka nezajímá. Pomoci změnit pohled na tělesně postižené by mohla média. Že se však jedná spíše o běh na dlouhou trať, kde bude potřeba spolupráce všech zúčastněných, si velmi dobře uvědomuje i Třebínová. „Je to začarovaný kruh. Pokud nebudou tělesně postižení sportovci vidět, nezvedne se ani zájem o ně. Velký díl je však také na samotných handicapovaných, kteří by měli vylézt ze svých ulit a dát o sobě více vědět,“ komentuje situaci ze zahájení her mluvčí českých paralympioniků. Naráží také na to, že ve vysílání paralympiády nás předběhli dokonce i Slováci. Přitom reprezentanti našich sousedů nejsou ani zdaleka tak úspěšní jako ti čeští. Ten kdo se tedy pokoušel naladit slavnostní ceremoniál a zuřivě mačkal tlačítka ovladače, nepochodil. Pokud tedy nevlastní slovenský kanál STV2, který akci vysílal v přímém přenosu.

Ač jsou světovými šampiony, rekordmany a lidmi s obrovskou psychickou silou, jména paralympioniků zná v naší zemi jen málokdo a stejně tak málo se mluví o tom, co všechno dokázali. A přesto, že oštěpem neházejí osmdesátimetrové vzdálenosti a neběhají stovku pod deset sekund, jejich výkony si zaslouží větší pozornost. Tu možná dostanou tehdy, až čeští diváci začnou brát nedokonalosti, jako něco přirozeného a uvědomí si, že cesta za vrcholem je pro paralympioniky stejně obtížná, jako pro zdravé sportovce. Pokud ale lidé neuvidí nikoho s postižením běžně na ulici, nebudou se chtít dívat ani na paralympiádu.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.