Otakar Černý proslul jako šéf sportovní redakce i jako svébytný moderátor politických diskusí
Otakar Černý bude navždy spojován s Českou televizí, sportem a s politikou. Byl ale mužem více profesí. Před rokem 1989 působil dvacet let jako učitel fyziky na kladenském odborném učilišti a k tomu si přivydělával jako externí pracovník redakce sportu v Československé televizi. V letech 1989-1997 moderoval politické pořady Debata či Co týden dal. V letech 2000 až 2002 působil jako mluvčí tehdejšího ministra zdravotnictví Bohumila Fischera. Stál také u vzniku sportovního programu ČT sport. Byl mimochodem zásadně proti, aby se používal výraz kanál. Do něj totiž podle něj patří odpad.
Nebyl disident ani komunista
Česká televize pro něj byla srdcovou záležitostí. Po mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1972 vyhrál konkurz na stálé místo redaktora. „V jedenáct hodin jsem byl přijat, nicméně už v jednu hodinu si mě pozvala předsedkyně KSČ v Československé televizi a zakázala mi tam pracovat,“ vzpomínal Černý v pořadu 13. komnata. Při základní vojenské službě totiž podepsal petici na podporu reformního politika, hlavní postavy Pražského jara Alexandra Dubčeka. Tím získal kádrový škraloup, který podle přesvědčení tehdejších mocných mohl smazat pouze vstupem do Komunistické strany Československa. To však kvůli svému přesvědčení Černý odmítl. „Byl jsem člověk, který komunismem trpěl, ale v podstatě jsem ho respektoval. Nebyl jsem žádný disident. Chodil jsem občas na nějaké schůze, ale komunistická idea pro mě byla něco, co jsem nikdy nepřijmul a díky sportu jsem se jí vyhýbal,“ vysvětloval Černý.
Rád posouval hranice
Když se 16. února začala šířit zpráva o jeho skonu, vzdali mu hold mnozí kolegové a kamarádi z branže. „Muž, který rád posouval hranice, nic neměl za nemožné a pomohl objevit mnoho velkých věcí: nápaditý jazyk, sportovní reportáže, krátké otázky, televizní debaty, sportovní kanál a Jardu Jágra. Emeritní/navždy šéfredaktor naší redakce Otakar Černý v noci zemřel. Hodně síly rodině,“ napsal příspěvek na svůj twitterový účet sportovní komentátor Robert Záruba (53). Krátce a výstižně zavzpomínal na Černého třeba i dnešní šéf sportovní rubriky v ČT Michal Dusík (49) „Sport v ČT osiřel“ napsal na Twitter.
Na Černého zavzpomínali i mnozí politici jako například Petr Fiala (56) (za ODS) „Ota Černý mě jako mladého politologa (a zpočátku jediného) začal v 90. letech zvát do nedělních diskusních pořadů s politiky. Jsem mu za to vděčný, politologii tehdy skoro nikdo neznal, byl to nový prvek ve veřejné diskusi. Ota Černý měl schopnost objevovat a prosazovat nové věci,“ napsal na svůj Twitter Fiala.
Muž bez velkých zábran
Černému je připisováno objevení hvězdného hokejisty Jaromíra Jágra; především proto, že sám pocházel z Kladna, kde prožil celý život. Angažoval se také v žákovském hokeji právě v době, kdy na tamním kluzišti začínali hráči jako zmiňovaný Jágr, Pavel Patera a další budoucí zlatí hoši z Nagana. Už tehdy v nich Černý viděl velký potenciál.
Otakara Černého si mnozí pamatují také jako prvního porevolučního moderátor politických debat. V otázkách šel rovnou k věci. Jeho otázky byly jasné a úderné, i když podle některých až triviální. Jeho legendární otázkou je: „A co na to občan“, ve sportu pak například „1:0. Co na to říkáte?“ Později už vynechával i otazníky na konci věty, a „ptal“ se oznamovacím způsobem, i tak pokaždé dostal odpověď. „Dnešní novináři by se od něj měli učit. Neptal se na blbosti a šel rovnou k jádru. Uměl být od rány a nebral si servítky. Určitě to byla velká postava české televizní a žurnalistické scény,“ říká student práv, který rád sleduje politické i sportovní debaty, Richard Bláha (23).
Kvůli své prořízlé puse si Černý udělal i řadu nepřátel. Za zmínku určitě stojí scénka z listopadu roku 2016, kdy se byl podívat na jednom ze zápasů fotbalové ligy jako člen komise fotbalových rozhodčí. Po utkání šel na toalety, tehdy už jako dvaasedmdesátiletý muž. Když vycházel ven, čekal tam na něj osobně Roman Berbr, dnes bývalý a trestně stíhaný místopředseda Fotbalové asociace, a nevybíravě mu naznačil, aby do jeho záležitostí nestrkal nos. Černý se však nenechal vyvést z míry, na výhružky nereagoval, odešel a nadále se svými negativními názory vůči Berberovi netajil. I na tomto detailu se ukázalo, že uměl odlišovat dobré od zlého. I proto si ho kolegové i diváci budou pamatovat nejen jako osobitého žurnalistu, ale i jako férového člověka.
