Olga Šípková: ,,Nemám nesplněný sen“
Co je to vlastně aerobic?
Aerobic je vytrvalostní zátěž od slova Aer (za neustálého přístupu kyslíku). Měli bychom se pohybovat v pásmu, kdy tělo stíhá být zásobeno kyslíkem, potí se a stačí to udýchat. Aerobic byl donedávna obecný pojem, ale teď už je téměř vyhraněn. Choreografie hodiny je složena ze směsice prvků, které jsou vzájemně propojeny.
Vy sama jste začala se sportovním aerobicem „až“ ve 23 letech, co pro Vás bylo na začátku nejtěžší?
Začínala jsem v době, kdy se všechny sporty společně s aerobicem teprve rodily. Proto začátky byly těžké pro všechny. Mojí výhodou bylo to, že jsem předtím dělala osmnáct let moderní gymnastiku, ale i tak jsem měla co dohánět. Například ohledně správného vedení aerobní hodiny, oblasti metodiky, jak se posiluje, protahuje atd.
Závodit neznamená pouze být na stupni vítězů, přináší to hodně dřiny. Měla jste někdy dny, kdy jste to chtěla vzdát?
Takových dnů byla spousta. Aerobic, jako jakýkoli jiný vrcholový sport je náročný. Já jsem v době závodění měla doma malé dítě. Chtěla jsem být dobrou mámou i dobrým sportovcem. Ze začátku jsem byla skromná a spokojila jsem se s každým umístěním. Ale když jsem viděla, že mi to jde a vyhrávám, začal jsem své nároky na sebe zvyšovat. Myslím si, že mi někdo seslal štěstí. Krok po kroku jsem šplhala výš a výš.
Až jste v roce 1997 v Sydney získala titul mistryně světa…
Ten den byl pro mě životním mezníkem, kdy jsem na jedné straně prožívala veliké štěstí, ale zároveň jsem se rozhodla, že je na čase s vrcholovým sportem skončit. Doma jsem měla známé jméno, medaili na krku, bylo tedy na čem stavět a věnovat se jiným aktivitám jako rodině, fitness, natáčení kazet a moderování.
Na jaké úrovni je dnes náš aerobic v porovnání se světem?
Myslím si, že jsme na tom velice dobře, určitě nepokulháváme někde za světem. Spíše naopak. Náš aerobic je na vysoké úrovni, o čem svědčí i to, že jsme byli několikrát mistry světa.
Obecně se ví, že k aerobicu mají blíže ženy, jak je to však s muži?
Já mám pouze jednoho stálého klienta, který si ke mně chodí pravidelně zacvičit. Je to velice energický a taneční člověk. Osobně jsem z řad mužů vychovala několik výborných vrcholových sportovců a lektorů, kterých je ve fitness centrech málo, ale u žen jsou velice oblíbeni.
Jak motivujete své klienty/ky k co nejlepšímu výkonu?
Tak já mám to štěstí, že jsem zdědila po tatínkovi pedagogické vlohy. Nebojím se předstoupit před dav, už jako mála jsem byla šašek. Jsem ale hlavně člověk, který umí zaujmout, předat a naučit. Podle mě je to dar. U mojí profese nejde pouze o to nahodit usměv a dávat povely : ,,Zvedni levou nohu, pravou ruku“! O tom to opravdu není! Musíte umět hrát a vtáhnout lidi do děje. A potom si to teprve všichni užíváme.
Vy jste byla odmala vedena ke sportu, směřujete k tomu tedy i své děti?
My jsme rodina, která miluje všechny sporty. Já dětem dávám ve výběru volnou ruku. Příčí se mi rodiče, kteří na svých dětech dohánějí své nesplněné cíle. A to já ani nemusím! Obě děti dělají to, co je baví. Můj syn Michal (20) je naprosto všestranný, nikdy neměl s žádným sportem sebemenší problém. Dcera Adélka (5) je také sportovně nadaná. Momentálně začal dělat aerobic, který ji moc baví. Zatím to tedy vypadá, že půjde v mých šlépějích.
Olga Šípková se synem Michalem, foto: archiv Olgy Šípkové
Váš syn brzy oslaví dvacáté narozeniny, máte tedy k mladší generaci velice blízko. Jaká z vašeho pohledu je?Pro mě to je generace, ve které vidím, budoucnost. Mají navrch v řadě věcí například v technologickém rozvoji, ve znalosti jazyků, zkušenosti s počítači, tady ty věci moje generace špatně dohání.
Spatřujete v ní nějaká negativa?
Jako problém vidím nezájem ve vztahu k přírodě a špatný životní styl. Největší úlohu v tom hrají rodiče. Právě životní styl si přenášíme od nich. Proto nedokážu pochopit rodiče, kteří vědí, že jejich děti mají předpoklady k nadváze a nijak nekorigují jejich životosprávu a sportování. Na svých hodinách vídám spíše mladé ženy nad 30 let. Což je obrovská chyba.
Jaké sporty lákají dnešní generaci dvacetiletých?
Když bych to vzala podle mého syna, tak je lákají kolektivní hry jako florbal, golf, bowling. Oni nejsou takoví individualisté, jak by se mohlo zdát. I aerobic je velmi oblíbený, hlavně díky své akčnosti, dynamice a moderní muzice.
Jak se díváte na dnešní fenomén zumbu? (Zumba je kombinace tanečních latinskoamerických prvků s prvky aerobicovými. Tancuje se na latinskoamerickou hudbu. V dnešní době je zumba hlavmí konkurencí aerobicu.)
Tak to je úžasná záležitost. Nejen jako spolumajitelka fitness center hodnotím, že máme všechny hodiny plně obsazeny. Ale je to také sport, který prolomil ledy, co se týče ostychu lidí přijít do fitka. U nás v zemi stále převládá pocit, že do těchto zařízení mají povolený vstup pouze krásná a vypracovaná těla, čemuž tak není. Zumba má výhodu v tom, že se u ní nemusí příliš přemýšlet, umět anglické názvosloví nebo zásobu kroků. Stačí se pouze dívat na instruktora a kopírovat ho. A přesto návaznost.
A myslíte si, že by zumba mohla v budoucnu zaujmout stejné místo jako aerobic?
Bude tady do té doby, dokud ji budou stále navštěvovat noví a noví klienti. Je část lidí, kterým nevadí, že každá hodina je to samé. Stejná hudba, stejné tance. Ale na druhou stranu je zde také část lidí, které její monotónnost může po čase přestat bavit. A proto by se měla zumba vyvíjet a měla by reagovat na nějaký posun. Stačilo by do hodin zařadit stretching, posilování. Nešlo by tu pouze o tanec, ale také o formování těla. Ale to je pouze můj vlastní názor.
Existuje něco, co byste si chtěla v životě ještě splnit?
Já jsem si splnila spoustu snů, včetně té holčičky. Mám krásnou rodinu, vysněný domek v přírodě, fitka, práci, co mě baví a naplňuje. Já snad nemám nesplněný sen!