Nevidomý fotbalista Barlok: Do týmu chceme mladé hráče. Starším se s věkem horší nezbytný sluch
Ve fotbalu nevidomých musíte mít navigátory. Proč jsou důležití?
Jsme závislí na lidech, kteří vidí. Trenér a navigátor nám říkají, kam máme běžet a kde je míč. Mezi nimi a hráči musí fungovat obrovská souhra a důvěra, protože musíme mít pásky přes oči, aby žádný tým nebyl zvýhodněný. Fotbal totiž hrají úplně slepí, i ti, kteří částečně vidí například siluety. Dalším rozdílem mezi fotbalem pro nevidomé a tím klasickým jsou míče. Ty naše jsou menší, tvrdší a méně odskakují. Také v něm jsou rolničky, protože se spoléháme na svůj sluch.
V České republice jsou jen dva fotbalové týmy nevidomých. Proč se do tohoto sportu nezapojuje více hráčů?
Protože je náročný. Fotbal je sám o sobě velmi kontaktní sport a dochází v něm ke střetům mezi hráči. Samozřejmě se občas někdo zraní, zatím nejhorším úrazem byl ale naštěstí jen zlomený nos. Navíc jsou hráči ve volném prostoru, kde se orientují jen podle sluchu a pokynů navigátorů. Takovou nejistotu lidé nemají rádi. Mě osobně nejvíc frustruje, že někdy neslyším míč, protože se mi sluch s věkem zhoršuje. Musím vynakládat víc úsilí. Někdy nejsem schopný zabránit fotbalovému útoku protivníků a dělám chyby. Se stářím se navíc horší sluch nejen mě, ale i dalším starším spoluhráčům. Proto se do týmu snažíme dostat mladé lidi.
Už před zhoršením zraku jsem viděl míč na poslední chvíli.
Jak?
Plánujeme si vytipovávat talentované děti. Už teď komunikujeme se školami pro zrakově postižené, kde budeme podporovat sportovní aktivity. Uvidíme, kolik dětí bude nadaných a ochotných se do nějakého sportovního oddílu zapojit. Další nevidomí se ke sportu dostávají například přes známé, kteří už za klub hrají. Dobře funguje i internet, kde nevidomý může získat informace na webových stránkách Svazu pro zrakově postižené sportovce. Tak se do týmů mohou dostat jak lidé, kteří mají zrakové postižení od narození, tak ti, již přišli o zrak později ve svém životě. Nejdřív se ale musí vyrovnat sami se sebou. Je to samozřejmě obrovský zásah do života. A než se člověk rozhodne zapojit do sportu, musí být smířený se svou situací.
Vy jste o zrak přišel později během života. Hrál jste už předtím fotbal?
Ano. Já mám glaukom neboli zelený zákal. Do šestnácti let jsem mohl číst a chodit bez bílé hole. Ale zelený zákal je progresivní vada, takže se může zhoršovat. Což se stalo mně. Trochu vidím pravým okem, například siluety nebo na krátkou vzdálenost barvy. Také musím používat bílou hůl. Nikdy jsem ale neměl zrak úplně skvělý. Fotbal jsem rekreačně hrál už před jeho zhoršením, jenže jsem míč viděl vždycky na poslední chvíli.
Začali jsme od nuly, dnes máme milionový rozpočet.
Založil jste svůj vlastní oddíl Blind Sport Club Prague, protože jste se fotbalu nechtěl vzdát?
Když jsem přišel o zrak, žádný fotbalový klub pro nevidomé neexistoval. Sport mi chyběl, ale nápad na založení vlastního oddílu se zrodil před osmi lety. V tu dobu Brazilec Gabriel Meyer, který studoval v Olomouci na Univerzitě Palackého aplikovanou tělesnou výchovu a zajímal se o fotbal nevidomých ve světě, uspořádal seminář, kam pozval nevidomé včetně mě. Ukázal nám, jak se takový fotbal hraje. Na jeho konceptu vznikl první klub v Brně v rámci Masarykovy univerzity, ale chyběla jim konkurence. Tak brněnští fotbalisté oslovili mě, jestli bych nechtěl založit vlastní klub a mě se to povedlo.
Jak takový klub vznikal?
Nejdřív jsem se spojil se svou nynější přítelkyní, která učí na základní škole pro zrakově postižené tělocvik. Poslali jsme spoustu e-mailů a obvolali všechny nevidomé známé. Nakonec se nám utvořila skupina deseti lidí. I z pohledu financí jsme začínali od nuly. Dnes máme zhruba milionový rozpočet. Blind Sport Club pod sebou sdružuje nejen náš fotbalový tým, ale i hráče bowlingu či goalballu (sport určen primárně pro nevidomé, hráči dvou tříčlenných týmů musí hodem či kutálením dostat míč do brány protivníků, pozn. red.). Stejně jako zdravá populace se musíme týmu věnovat a přistupovat ke sponzorům jako partnerům.Samozřejmě každý úspěch znamená větší zájem sponzorů, to se ve sportu jako takovém nemění.
