Nechtěli hokeji pouze fandit, tak jej začali amatérsky hrát
Snad každý malý kluk jednou držel v ruce hokejku a honil se za tenisákem či pukem. Možná i snil o kariéře profesionálního hokejisty. Většině se však takové přání nesplní, a tak si někteří, stejně jako Martin Kohout nebo pětadvacetiletý Tomáš Tejnor, své dětské sny plní v dospělosti. Oba dva se svému oblíbenému sportu věnují jen jako koníčku.
„Pro nás, co jsme hráli s tenisákem na plácku za barákem a těšili se, až zamrzne první rybník, je to satisfakce,“ říká Tejnor, který se k hokeji nachomýtl ve 24 letech díky kamarádovi, jenž vytvořil událost na Facebooku. Během chvilky se domluvilo asi dvacet nadšenců, kteří se od té chvíle pravidelně scházejí. Pronajímají si led v různých pražských halách a hrají jen proti sobě. „Vypadalo to dost vtipně. Někdo výstroj měl, někdo si jí půjčil a někdo na sebe hodil oteplováky, tři mikiny a helmu na lyže,“ vzpomíná se smíchem na první sešlost.
Práci si posouvá
Kohout se na led postavil od dětství poprvé ve dvaatřiceti letech s týmem Fanklub Lev Praha, který s dalšími fanoušky týmu z Kontinentální hokejové ligy pomáhal založit. Když už chodili fandit, řekli si, proč si hokej také nezahrát. „Nakoupil jsem výstroj a začali jsme trénovat. Někteří z nás se neuměli ani pořádně udržet na bruslích, či správně držet hokejku,“ uvádí Kohout. Postupem času si troufli i na domluvená přátelská utkání a poté i na soutěže občanského sdružení Pražské ligy ledního hokeje, ve které hrají poloprofesionálové i amatéři.
Kohout chodil zprvu na všechny tréninky, které byly dvakrát týdně. Jako vlastník firmy, která se zabývá gastronomií, si dodnes práci posouvá tak, aby mohl jít na led, ačkoli už v týmu, kde začínal, nehraje. Nyní obléká dres Hokejových Tréninků a kvůli časové vytíženosti v zaměstnání si chodí zahrát jednou za týden až čtrnáct dní. Podobně se s kamarády schází i Tejnor. „Jsou tendence hrát častěji. Ale jelikož spousta lidí si výstroj zatím půjčuje a většina dělá i další sporty, je otázkou, zda bychom hokej utáhli finančně a časově,“ říká Tejnor, který má kromě zaměstnání ještě třikrát do týdne florbalové tréninky.
Koníček za tisíce
Pronájem haly není nic levného, hodina stojí od dvou do čtyř tisíc. Záleží na čase, v jakém si chtějí ledovou plochu zamluvit. Stejně tak půjčení výstroje, které stojí okolo tisícikoruny. „Táta za mlada hrával hokej, takže když se naše úroveň začala zvedat, našel jsem jeho výstroj, která léta ležela na chalupě,“ říká Tejnor, který díky tomu oproti ostatním spoluhráčům ušetřil. „Je trochu ožraná od myší, ale funkční,“ směje se.
I Kohout neváhá svému koníčku obětovat tisíce korun ročně. V první sezóně, kdy nakupoval výstroj a jezdil s týmem na přátelská utkání, utratil prý okolo 90 tisíc. Nyní za tréninky a zápasy platí zhruba dva tisíce měsíčně. „Stojí to za to. Nejsem nijak zvlášt´ dobrý, ale strašně mě to baví a navíc se aspoň nějak hýbu,“ dodává Kohout.
