Na domácí zápasy svého oblíbeného týmu dojíždějí přes 200 kilometrů
Věrní fanoušci sportovních klubů nechybí na žádném domácím zápase. Studentka Diana Holzerová (22) cestuje pravidelně do Prahy kvůli fotbalové Spartě až z Vyškova, který leží 35 kilometrů od Brna. Jezdit na Letnou ji naučil před šesti lety její otec, výlety za fotbalem tak mají dokonce jako rodinnou aktivitu. „Jezdí i můj přítel, občas také přítelkyně táty nebo moje sestra,“ říká. Líbí se jí, že se pravidelně společně sejde se svými nejbližšími a dohromady sledují zápasy na stadionu.
Stejně jako Holzerová, i Roman Zámečník (25) z Perné na jihu Moravy začal jezdit do Prahy na fotbal díky své rodině. Nejezdí však na Spartu, ale za jejím rivalem, Slavií. „Jsem tuším čtvrtá generace slávistů u nás v rodině, tenhle klub máme zkrátka v krvi,“ říká. Oba se shodují, že chtějí prožívat zápasy s týmem na stadionu a hlavně podporovat fanděním. „Fotbal je vždycky lepší na živo než z televize,“ vysvětluje Zámečník, který chodí do kotle a hlasitě fandí. Poprvé zažil Slavii ve svých čtrnácti letech a od té doby byl pohlcen atmosférou, kterou fandové sešívaného klubu vytvářejí.
Podobně dlouhé cesty jsou velice časově náročné, Holzerová i Zámečník cestují kolem 250 kilometrů, Zámečník navíc jezdí vždy vlakem. Fanoušci z pracovních důvodů často nemohou jet na zápas vůbec, ale vždy se dá najít řešení, aby do Prahy mohli vycestovat. Zámečník není nikde nastálo zaměstnán a vydělává si jako pomocník na stavbách, časově omezený tolik není. „Dříve jsem pracoval od úterý do soboty, takže páteční zápasy jsem musel vynechávat,“ říká. Problémové jsou v případě Sparty evropské poháry, které hraje klub ve čtvrtek od sedmi nebo devíti, kvůli škole je tak Holzerová v časové tísni a na stadion stíhá dorazit akorát před výkopem. „Skončím na vysoké a hned vyrážíme, pokud s námi jede i sestra studující gymnázium, píše ji táta omluvenky z rodinných důvodů,“ usmívá se. Otec Holzerové si v práci musí kvůli pohárům dopředu zařizovat volno.
Jezdí i na venkovní utkání
Kromě Prahy jezdí Holzerová se Zámečníkem i na některé venkovní zápasy, hlavně ty na Moravě, protože je mají blízko. „Zápasy na západě Čech jsou už hodně časově náročné, tam spíše nejezdíme. Na Moravě jsme ale snad všude,“ říká Holzerová. Zámečník podporuje Slavii po celé České republice, pravidelně jezdí na zápasy svého klubu například do Plzně nebo Liberce. „Výlet do Plzně mi i s cestou zpátky zabral dvacet šest hodin, to už bylo opravdu dost,“ vypráví.
Cesty zpátky jsou jedním z největších problémů podobného cestování za fotbalem. Často se Zámečníkovi stane, že „uvízne“ někde na nádraží, protože fotbal skončil příliš pozdě. „Do Brna se dá dostat ještě dobře, ale k nám na jih v noci už vůbec, jednou jsem jel zpátky i osm hodin,“ vzpomíná. Zažil už několik strávených nocí na nádraží při čekání na vlak. „Naštěstí už mám v Praze i v Brně spoustu přátel, takže u nich mohu někdy přespat,“ říká.
Holzerová s otcem jezdí autem, podobné problémy řešit nemusí. Občas však padne na otce-řidiče únava, a tak přespávají výjimečně v hotelu. Na noční jízdy si otec zvykl. „Někdy musí vstávat v pět ráno do práce a my se dostaneme domů kolem druhé nebo třetí ráno, nemá to občas ideální, ale zvládá to,“ říká Holzerová. I všechny tyto potíže spojené s dlouhým cestováním jsou ale fanoušci ochotni podstoupit a shodují se na tom, že kvůli svému milovanému klubu je třeba obětovat volný čas.
