Mládež nekope. Vesnice postrádají novou generaci fotbalistů
Fotbal se tam hrál vždycky, alespoň co Pešek pamatuje. První tým totiž v Horní Pěně vznikl už před šedesáti šesti lety. „Já s fotbalem začal v sedmi letech. Tenkrát po hřišti běhali snad všichni kluci z vesnice,“ vzpomíná. Teď je to ale jinak. O fotbal tu mezi mladými není zájem a klub se před několika lety málem rozpadl. „Sezónu před čtyřmi lety Horní Pěna neodehrála, protože neměla dostatek hráčů,“ vzpomíná Pešek a říká, že TJ Sokol Horní Pěna je pro něj srdeční záležitostí. Strávil v něm většinu života, nejdřív jako hráč, pak jako trenér, a členem týmu byl kdysi i jeho otec. Udržet klub jenom z nostalgie je ale podle něj těžké.
Letošní sezónu si ale v Horní Pěně na počet hráčů stěžovat nemůžou. „V týmu máme 22 hráčů, což je oproti okolním vesnicím hodně,“ popisuje trenér Pešek. I tak se občas na zápas všichni nesejdou, proto musí nastoupit i on.
Fotbal má konkurenci v jiných sportech
Tak jako všude i u vesnického fotbalu začíná polovina jeho problémů u nedostatku peněz. „Už jsou pryč 90. léta, kdy každý podnikatel v obci podporoval sport, takže nedostatek financí je jedním z důvodů, proč kluby zanikají,“ vysvětluje trenér Václav Pešek. Vesnice si podle něj nemůžou dovolit platit už v juniorských soutěžích vysoké sumy za to, aby za ně mohly hrát děti zapsané ve větších městských týmech. Navíc mají horší vybavení. „V Jindřichově Hradci je umělá tráva, přenosné branky, kužely a podobně. V Horní Pěně máme jen rozlišovací dresy na tréninky a míč,“ říká fotbalista z týmu Horní Pěny Matěj Miláček (21).
Právě takové detaily pak rozhodují o tom, kam se rodiče rozhodnou své děti poslat. „Zkoušel jsem mládežnický fotbal v Horní Pěně založit, ale většina rodičů odmítla. Šest kilometrů od vesnice se nachází město Jindřichův Hradec, které má lepší fotbalové zázemí. Rodiče dávají své potomky tam. Odmítli ale i kvůli tomu, že děti mohou dělat jiný sport v hale po celý rok,“ lituje Pešek.
To, že by měly děti začínat s fotbalem na malých obcích, podporuje i fotbalista Jan Schramhauser (24), který hraje za třítisícovou Novou Bystřici. „Je jich tam méně a trenéři se jim mohou více věnovat. Když dítě bude hrát dobře, trenéři z lepších městských klubů si ho najdou, jako mě,“ říká. On sám svého času přestoupil do Jindřichova Hradce, nakonec se ale neprosadil a teď je rád, že hraje o víkendech za Novou Bystřici.
Fanděte nám!
Po zápase se Schramhauser odchází pozdravit s fanoušky, kteří ho tak jako každý víkend přišli povzbudit na utkání. Je jich sotva stovka, takže řadu z nich zná osobně. „Hezky, kluci,“ chválí ho jeden z přihlížejících. Právě fanoušci jsou ale těmi, kdo na malých hřištích často chybí a kdo je pro vytvoření té správné atmosféry potřeba.
V Nové Bystřici si svých hráčů váží. Po zápase je čeká večeře v místní restauraci. „Když prohrajeme, platíme třicet korun. Vítězné večeře jsou zadarmo,“ směje se Schramhauser. A i proto se do Nové Bystřice každý víkend rád vrací z Prahy, kam se přestěhoval za prací.
