Místo zapalování svíček si obuli kecky. Účastníci Běhu 17. listopadu uctili památku demokracie závodem
Občas přijde úspěch, když to člověk čeká nejméně. Běžkyně Jana Klimešová (46) vybojovala zlato ve veteránské kategorii veřejného závodu, který se každoročně koná v rámci vzpomínkových oslav na výročí 17. listopadu. Klimešová zvítězila i přes to, že se na závod příliš nepřipravovala kvůli zranění kolene. „Minulý rok jsem na závod trénovala a skončila jsem sedmá. Život je někdy plný překvapení,“ usmívá se Klimešová, která v oboře Hvězda, kde se závod koná, běhá už 32 let. Na této akci často vzpomíná na studentská léta, kdy navštěvovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy.
Do obory Hvězda, kde se závod letos koná už po pětašedesáté, chodila v dobách svých studií trénovat. „Běhali jsme tu hodně často a tak znám v oboře každý kámen i kořen,“ popisuje Klimešová. Od roku 1985 totiž reprezentovala Vysokoškolský sport Praha například na Akademickém mistrovství v přespolním běhu, které se od roku 1962 pořádá společně s akcí Běh 17. listopadu. Když Klimešová ukončila studia, nemohla se už Akademického mistrovství účastnit, a tak se rozhodla zapojit do veřejného závodu Běh 17. listopadu.
Netradiční uctění památky
Sloučení Akademického běhu a závodu na oslavu výročí 17. listopadu je příhodné i proto, že toto datum je neodmyslitelně spjato se studenty a vysokými školami. Výročí se většinou připomíná vzpomínkovými pochody či zapalováním svíček. V padesátých letech minulého století se ho ale členové organizace Vysokoškolského sportu Praha rozhodli uctít jinak – běžeckým závodem. „U lidí byly sportovní akce většinou oblíbené a často se jich účastnili s nadšením, proto se pořadatelům tenkrát zdálo, že běžecká soutěž bude důstojné uctění památky,“ říká bývalý ředitel akce Vladimír Machač, který je v důchodu, akce se ale účastní alespoň jako divák.
Tradice běhu úspěšně přetrvává dodnes a každoročně se ho účastní stovky soutěžících. Význam závodu připomíná i letos účastníkům moderátor. Ten úvodem vzpomene na několik významných událostí roku 1939 i 1989. V roce 1939 přerostlo 15. listopadu uctění památky Jana Opletala, studenta postřeleného nacisty při demonstraci konané v den 21. výročí vzniku Československa, v protinacistické demonstrace. Což o den později vedlo k zavření všech vysokých škol a transportu 1 200 studentů do koncentračních táborů.
Nezapomnělo se však ani na 17. listopad 1989, kdy začala v Praze sametová revoluce. Studenti se v tento den sešli, aby si připomněli tragické události roku 1939. Původně klidná manifestace se ale změnila v demonstraci proti totalitnímu režimu, kterou veřejná bezpečnost tvrdě potlačila. „Do obory Hvězda dnes ale běžce láká více než oslava svátku především hezké prostředí. Závod je navíc proslulý tím, že se ho účastní kvalitní běžci,“ dodává Machač.
Mezi účastníky je například profesionální atlet a pětinásobný vítěz Běhu 17. listopadu Lukáš Olejníček, který se specializuje na 3000 metrů překážek a v silničních a přespolních bězích patří mezi absolutní českou běžeckou špičku. V minulosti závod běhal i Jan Kreisinger, specialista na dlouhé tratě nebo atlet Róbert Štefko, oba několikanásobní mistři České republiky v atletice. Podle Machače přidalo Běhu na popularitě hlavně zařazení kategorií dětí a mladších žáků do programu a spojení s Akademickým mistrovstvím.
Den po studentských demonstracích
Machač vzpomíná, že se závodilo i před osmadvaceti lety. Stejně jako letos, i v roce 1989 připadl 17. listopad na pátek. Běh se však konal v sobotu, den po studentské demonstraci. „Tenkrát přišli policisté, aby zkontrolovali poklidný průběh závodu,“ vybavuje si Machač. V roce 1989 běžela Klimešová závod tehdy ještě jako devatenáctiletá studentka Jana Švejdová. Jak přesně závod probíhal a co se na něm událo si už dnes ale nevzpomíná. „Soustředila jsem se hlavně na závodění a ne na věci okolo,“ přiznává Klimešová.
Klimešová se studentské demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989 neúčastnila a jak přiznává, celkově tyto události příliš neprožívala. „Když jsem večer 18. listopadu přišla na Strahovskou kolej, kde jsem za studií bydlela, teprve tam jsem se dozvěděla, že moji spolužáci na demonstracích byli,“ říká běžkyně. Zároveň však dodává, že na takové události by se ve společnosti zapomínat nemělo a je dobře si je připomínat. Třeba jen formou běhu.
