Místo medaile tataráček. Hokejoví fanoušci zahnali smutek z prohry o bronz jídlem
Sobotní hokejové utkání o bronz začalo v obědovém čase. Člověk by tak očekával, že budou restaurace nacpané hokejovými fanoušky. Většina Čechů ale raději zůstala doma. Podniky v Praze na Jižním městě nejsou tak plné, jako tomu bývá při večerních utkání. Během každoročních mistrovství se v MHD objevují nadšenci v dresech. Dnes to ani nevypadá, že by se hrálo o medaili. Zapadnu do jedné z rohových hospod na Budějovické, před kterou stojí pár kuřáků. V prostorné restauraci sedí u dlouhého stolu banda patnácti kamarádů a všichni před sebou mají pivo.
Usedám k jednomu z bočních stolků a napjatě sleduji začátek utkání. Dobrá nálada je v hospodě znát, návštěvníci si vesele objednávají spoustu jídla a pití. „To né, to nebyl faul!” křičí směrem k obrazovce jeden kluk z hlučné bandy. Začala první třetina a český tým už po devíti minutách prohrává 1:0. Postarší pár je zrovna na odchodu, ale zastaví ho hlas komentátora. „Góóól!” zakřičí synchronizovaně hospoda. Čeští hokejisté srovnávají na 1:1 a dvojice, která ještě před chvílí chtěla odejít, se zaujetím usedá zpět k nejbližšímu stolu. Hlučná parta objednává další piva a nadšeně se směje. Záhy ale dostávají rozvášnění fanoušci pomyslnou ránu. Kanada dává po patnácti sekundách další gól.
Líná hra
Čeští hokejisté ale na kanadský tým ihned reagují. „Faul, faul, koukej, hrajem přesilovku,” strká nejhlučnější z bandy do svého souseda. „Jo, Řepík, pojď,” soused odloží telefon a začne povzbuzovat. Všechny oči v místnosti teď směřují k obrazovce. Skóre je stále 2:1 pro Kanadu. Na stůl se nosí burgery, tataráčky a další plné půllitry. Třetí gól, který inkasujeme, otráví fanoušky natolik, že se nachvíli začnou více věnovat jídlu. Postarší muž u baru se chytá za hlavu. Prvotní radost opadává, komentátor konstatuje, že to českému týmu moc nejde. „Mně přijde, že teda moc nebruslej,” povídá jeden z party. Češi kazí přihrávky a stav je stále 3:1.
Se začátkem druhé třetiny se pomalu vytrácí i optimismus. „To je bída,” posteskne si štamgast u baru. I když Češi prohrávají, parta si dobrou náladu příliš kazit nenechá. Objednávají totiž další rundu piv, která léčí smutek ze hry. Útočník Zohorna právě najíždí na branku, dva muži v hospodě se zvedají ze židlí, rozhodčí píská a Kanada dostává trest dvě minuty za držení. „No, tak já asi půjdu, to už nemá cenu,” pohřbívá české hokejisty mladík vedle mě a hledá peněženku. Na třetí třetinu se podnik poměrně vyprázdnil, skalní fanoušci ale stále zůstávají až do konce.
Naděje umírá poslední
„Gól, dělej!” křičí celá parta sedící u stolu na útočníka Červenku. „No dobrý, tak deset minut před koncem se zase proberou,” rozčilují se a konstatují, že stav 4:1 je pro Česko beznadějný. V tom ale přichází to nejlepší z poslední třetiny. Česká republika dává další gól a odcházející už nikam nespěchají a raději se opírají o barové stoličky a hypnotizovaně sledují televizi „Bojujem, nesmíme přestat,”křičí kluci. Naděje zhasíná, zbývá deset minut, Kanada oplácí a skóruje na 5:2. Zklamání v hospodě se jen prohlubuje. „Ježiš, to je škoda, ale co dáme si pivo,” zhodnotí parta situaci. Národní tým se nevzdává, obratem střílí další gól a snižují tak stav na 5:3. Nálada v hospodě je kolísává stejně jako výkon českých hokejistů.
Chvilky radosti se střídají se zklamáním. Čechům není uznán gól kvůli střetu Zohorny s kanadským brankářem. Hosté tak v tichosti sledují posledních osm minut zápasu. Banda začíná koukat do mobilu, když v tom padne další gól do kanadské branky. I ten však rozhodčí přezkoumávají, nakonec ale projde. „Ještě jednou, pojď, dělej, Červenka, hoši pojďte!” Lidé bouchají do stolu s nadějí ve tváři. Padl čtvrtý český gól, který zcela oživil atmosféru. Zbývají méně než dvě minuty. V podniku se zvedá napětí, ale už je konec. „Nevadí, dáme si panáka,” komentuje prohru jeden z party. Český tým prohrál boj o bronz, pořád se ale může těšit ze 4. místa na olympijských hrách. Nadšenci si zafandili a největší útěchou jim je pivo a vepřo knedlo zelo, které právě nesou na stůl.