Letošní Tour de France diváky nudila
Závody dnes již nevyhrávají odvážné samostatné úniky, ale detaily a příprava. Dodržování pitného režimu, večerky, správně připravený jídelníček. To jsou maličkosti, které budou v příštích letech rozhodovat o úspěchu a vítězných vavřínech. Doby, kdy se jeden jezdec utrhl pelotonu ve stokilometrových únicích, jsou dávno pryč.
To, co například v devadesátých letech předváděl Richard Virenque či o několik let později Lance Armstrong už prostě není možné. Důvodem je podle všeho úspěšný boj Mezinárodní cyklistické unie s dopingem. Mluví o tom i letošní vítěz Tour Bradley Wiggins. „Lidé čekali 220 kilometrů dlouhé úniky, ale to již není možné. Byli krásné a kouzelné, ale sport se změnil. Na Tour zase závodí lidi,“ řekl pro ČTK.
Pro závodníky či jejich týmy je zkrátka stále těžší podporovat své výkony zakázanými látkami. Odhalení takových pokusů se nevyhnulo ani poslední Tour. Domácí jezdec Rémy di Gregoria a další dva muži byli zatčeni, pozitivní nález měl lucemburský cyklista Frank Schleck. Ten trvá na své nevině a sám spolupracuje na objasnění svého případu.
„Boj s dopingem určitě nese své výsledky, ale nemyslím si, že by měla být kvůli tomu cyklistika nuda. Například to, co v šestnácté etapě předvedl Thomas Voeckler bylo famózní,“ naráží dlouholetý příznivec cyklistiky a Tour de France Jan Falař na únik domácího závodníka v nejvyšším stoupání letošního ročníku. Na Tourmaletu (2115 metrů) se nadechl k úniku a do konce etapy dorazil s náskokem jedné minuty a čtyřiceti vteřin. Přesto byl úspěšný pokus Voecklera v letošním závodu ojedinělou záležitostí. Například Wigginsův týmový kolega Mick Rogers při každém podobném pokusu zdůrazňoval at´ se nenechá zbláznit. Budoucího šampiona prý mírnil slovy: „Kašli na ně, stejně to nevydrží.“
Závod Tour de France, založený v roce 1903 novinami L´Auto, v minulosti provázelo mnoho dopingových skandálů. Ten zřejmě největší propukl v roce 1998 a měl ho na svědomí Willy Woet. Lékaře týmu Festina, jehož hlavním jezdcem byl právě legendární Virenque, zatkli francouzští celníci za držení nelegálního množství léků a narkotik. Mezi nimi byly erytropoetin (EPO stimuluje tvorbu červených krvinek a jeho nitrožilní podávání vede ke zvýšení fyzické výkonnosti), růstové hormony, testosterony a v neposlední řadě i amfetamin. Mnoho z praktik používaných v cyklistice Woet nakonec zveřejnil ve své knize Massacre a la Chaîne (Lámání řetězů).