Kratší lyže na travní lyžování odhalují zlozvyky naučené na sněhu
Zimní lyžařská sezóna začala před pár týdny. Finální přípravy na soutěže jsou v plném proudu, ale lyžaři mohli trénovat i v létě – díky travnímu lyžování. Mnoho alpských závodních lyžařů tráví přípravy na zimní sezónu na travnatém povrchu. Styl jízdy je v mnoha ohledech podobný, avšak na některé odlišnosti je potřeba si zvyknout.
Lyžaři se musí naučit pohybovat na kratších lyžích a uvědomit si, že zabrzdit můžou až pod sjezdovkou. „Na trávě nelze smýknout, takže zkrátka nezabrzdíte,“ říká Petra Ivánková (23), držitelka pěti medailí z juniorského mistrovství světa a dvou ze světového poháru v travním lyžování. Při výběru kopce je proto podmínkou, aby bylo možné pod svahem zastavit a to pomocí rovinky nebo protisvahu. „Jinak to zkrátka nejde. Leda, že by si lyžař lehl, ale to může dost bolet,“ směje se Adam Hromádko (21), který v roce 2014 obsadil dvě osmá místa na mistrovství světa juniorů v Itálii.
Při přechodu z alpských lyží na travní mohou vyjít na povrch zlozvyky, které na sněhu nehrály tak důležitou roli. A to především u neprofesionálních lyžařů, kteří jsou většinou samouci a nikdo jejich chyby neopravuje. „Travní lyže vám neodpustí tolik, jako zimní. Když někdo na sněhu přetáčí ramena v oblouku, na trávě mu nepůjde moc zatáčet. Problém také je, pokud někdo jezdí v záklonu,“ vysvětluje Ivánková. „Protože jsou travní lyže kratší, mění se i poloha těžiště, takže se může stát, že to lyžaři podjede a on se překlopí dozadu. To by se na sněhu nestalo,“ dodává Hromádko.
Místo vosku olej
Lyže jsou dalším velkým rozdílem mezi travním a alpským lyžováním. Krátkou délkou a pásy kolem své dřevěné konstrukce, na které jezdí po ocelové tyči kolečka, připomíná lyže malý tank. Závodníci jezdí po hranách a dělají tak carvingové oblouky, což je jediná možná technika travního lyžování. Kolečka se musí pravidelně promazávat olejem. Při jízdě totiž dochází k tření a vozíčky se zahřívají.
Tento ne moc známý sport je v Česku poměrně krátce. „Moji rodiče byli vůbec mezi prvními travními lyžaři u nás v Česku. Za naším domem máme sjezdovku Podklášteří, první svah na travní lyžování u nás v republice,“ vysvětluje Ivánková. Dodává také, že tomuto sportu se nelze věnovat na stejné profesionální úrovni jako zimnímu lyžování. Zejména kvůli malým finančním odměnám, které závodníkům na uživení nestačí. Ivánková i Hromádko jsou poloprofesionálové, přestože jezdí nejvyšší soutěže.
Začarovaný kruh
V Česku se travnímu lyžování věnuje zhruba kolem 120 závodníků. „Je to takový začarovaný kruh. Tento sport není úplně mediálně známý, to má za následek, že není vidět. Sponzoři se do toho tudíž tak nehrnou, takže ve sportu není dostatek peněz a nelze jej více propagovat,“ dodává Ivánková. Z finanční stránky se tak lyžování na sněhu a trávě nedá příliš srovnávat.
