Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Komentář: Hoši (ne)děkujeme

Pro české fotbalisty už Euro 2012 skončilo a rozhodně se nemají za co stydět. Po slabém začátku nakonec předvedli na mistrovství Evropy úctyhodný výkon, na Portugalsko však nestačili. Část fanoušků jim za výkony děkovala, většina z nich ale nenechala na reprezentačním týmu nit suchou. Hráč, který jim nesedl asi jako nedělní oběd po bujarém víkendu? Milan Baroš.

Vždycky mě zarážela povrchnost českých fanoušků. Není to tak dávno, co jsem se ptal jednoho mého kamaráda, jestli bude koukat na Euro a fandit našim. Tázavým pohledem mi odpověděl, že můj dotaz je vlastně hloupý. Protože on se přece nebude koukat na fotbalisty České republiky, kterým se dlouhodobě nedaří. Sledovat jejich výkony by byla jen ztráta času. Musím podotknout, že jinak je to vášnivý sportovec a na fotbal kouká téměř každý den.

První zápas Češi podlehli Rusům 1:4. Nespokojenost fanoušků byla na místě, ovšem mnohé z nich urážkami směrem k fotbalovému týmu nešetřila. Projevila se česká povaha. Každý byl najednou fotbalistou i trenérem světové úrovně. Všichni všemu rozuměli a vše znali. Největším hlupákem byl samozřejmě trenér Michal Bílek, protože měl postavit toho a toho hráče a ne přece Milana Baroše, který už má odehráno a je zralý na důchod. Po zápase se zkrátka na reprezentaci snesla vlna kritiky a okolí kolem mě bylo na koni. „No jo, vždyť jsme to říkali, ty prostě nemají šanci uspět,“ říkal nejeden z mých známých.

Nepřítel číslo jedna hrdinou

Český fanoušek byl spokojený. Od začátku přece tvrdil, že nemáme na šampionátu žádnou šanci a vystoupení národního mužstva skončí ostudou. Na postoji tuzemských fandů nic nezměnila ani těsná výhra nad Řeckem. Zápas, který měl jen dokázat, jakou mizérií trpí český fotbal a jak nekonkurence schopný vlastně na mezinárodní scéně je, se stal odrazovým můstkem pro úspěch českého mužstva. V ten však před posledním utkáním skupiny věřil ještě málokdo. Víc než předzápasová hymna byl na začátku střetnutí s Polskem slyšet pískot českého obecenstva mířený na Milana Baroše. Na muže, kterého už po devadesáti minutách hracího času vynášel na piedestal nejeden z nich. Branku útočník Galatasaraye Istanbul nevstřelil, trefu Petra Jiráčka však připravil on.

Český tým postoupil ze skupiny z prvního místa. První tým v historii evropského šampionátu, kterému se to povedlo i se záporným skórem. Nálada v táboru fandů se obracela. Ulicemi Vratislavi se stejně jako v Praze procházeli lidé hrdě nosící české dresy, vlaječky namalované na tvářích, či připíchnuté na taškách. Proměna od skeptiků k fandům na život a na smrt se udála během čtyřiadvaceti hodin. I do té doby všemi odepisovaný Milan Baroš měl najednou více zastánců než kritiků.

Do čtvrtfinálové bitvy s favorizovaným Portugalskem už naši fotbalisté vstupovali jako hrdinové. Sociální sítě zaplavovali vzkazy a statusy jako: „Věříme“, nebo „Fandíme českým fotbalistům“. Staroměstské náměstí praskalo ve švech, plátna a obrazovky ve sportbarech byly beznadějně obležené už několik hodin před utkáním. V průběhu utkání fanoušci tleskali a vyvolávali své oblíbence. Nejčastěji pak Milana Baroše. Hráče, kterého většina z nich před několika málo dny definitivně zatratila. Pouhé dvě hodiny však stačily, aby se situace opět obrátila.

Příkladem by nám měli být Irové

Český reprezentační tým nakonec svému soupeři podlehl o jediný gól. I svým posledním výkonem dokázal, že oprávněně patří mezi osm nejlepších týmů starého kontinentu. Že základ, který na tomto šampionátu položili, může v budoucích letech přinést vítězné vavříny. Nic z toho nedokázalo fanoušky obměkčit. Ti samý lidé, kteří jen několik hodin před zápasem posílali prostřednictvím Facebooku, Twitteru a dalších sítí svou podporu českým hráčům, se do nich na internetových fórech nemilosrdně opřeli. Ať prý táhnou přestárlé a dávno vyhaslé hvězdy Milan Baroš s Tomášem Rosickým. Ať okamžitě skončí trenér Michal Bílek i celý realizační tým. Takové hlasy se nesly Českou republikou.

Možná by si český človíček měl vzít příklad z fanoušků nejhoršího týmu mistrovství. Irové ve všech třech svých zápasech soupeřům podlehli. Vstřelili jediný gól. Přesto se do vlasti vraceli jako hrdinové. Opěvovaní a chválení ze všech stran svými příznivci. Vždyť jen po utkání se Španělskem, které Iry pokořilo čtyřmi brankami, vyprovázeli fandové své hráče ze hřiště takzvaným stand up ovation, neboli dlouhým potleskem ve stoje. Přesně tak čeští příznivci. Toto znamenalo fandit. Věrnost a ochota stát při svém týmu ve vítězství, ale i prohře. Takže zkusme se naučit doopravdy fandit. A našemu týmu se i díky tomu určitě bude více dařit.


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.