Když se opřu do Slavie, fanoušci za tím vidí Křetínského noty, říká Jan Podroužek ze Sportu
Daniel Křetínský vlastní sportovní deník a zároveň fotbalový klub. Pociťujete v redakci jeho vliv?
Tohle je u fanoušků hodně žhavé téma, zvlášť u těch slavistických. Když se něčím opřu do Slavie, tak za tím vidí Křetínského noty. Ale já jsem se s ním nikdy nesetkal a žádným vlivům jsem osobně nečelil. Upřímně za sebe říkám, že bych si uměl představit ideálnější složení majetkové struktury. Ale jako zaměstnanec ji nezměním. Svoji práci dělám podle nejčistšího svědomí a tak, abych se mohl na sebe podívat do zrcadla. To by mělo být důležité pro každého novináře.
Jsou vaši kolegové ze Sparty ovlivňováni majitelem?
Já doufám, že ne. Nerad bych je hodnotil, ale některé věci bych dělal a psal jinak, kdybych měl Spartu na starost já. Sparta hraje příšerně, i když majitelé do ní investují velké peníze. Výkony neodpovídají ceně týmu.
Hlavní roli hraje reklama a mediální dosah
Myslíte si, že i kvůli drahým přestupům hráčů hrají peníze ve fotbale větší roli než třeba u jiných sportů?
Fotbal je populární a peníze do něho patří. Jsme v éře, kdy hlavní roli hraje reklama a mediální dosah. Třeba práva na Ligu mistrů stojí velké peníze. Když to vezmu z hlediska příchodů hráčů do české ligy, tak mi přijde jako nesmysl přivádět sem hráče ze zahraničí za desítky i stovky miliónů. Jako je třeba nejdražší přestup ligy Nicolae Stanciu do Slavie. Jsme malá země, aby se tu takový hráči prosadili. Ale to je už problém klubů a jejich vedení.
Dostal jste se kvůli svému psaní o sportu do nějakých sporů či kontroverzí?
Měl jsem třeba problém s dřívějším generálním ředitelem Slavie Martinem Kropem. Bylo to, když jsem začal v roce 2016 psát, že by měl Dušan Uhrin mladší skončit na lavičce Slavie. To se za pár týdnů stalo. Nelíbil se mi ani způsob hledání náhrady za něho. Proto se na mě Martin Krop naštval. Asi dva roky jsme spolu neměli dobré vztahy, dokonce mě nepustil na jednu tiskovku. Ale to jsou cenné zkušenosti, které vás formují. Všechny ty věci se dají časem srovnat, napravit, ale důležité je nepřijít o nestrannost.
Dokážete se ve volném čase třeba při sledování fotbalu, oprostit od role novináře?
Ne. Já jsem svojí prací opravdu zasažený do morku kostí. Když mám volno, pustím si fotbal v televizi, nebo se na něj jedu podívat. Když jsme na dovolené a zavolá mi fotbalový agent, nebo někdo z práce, tak to normálně zvednu a bavíme se o práci třeba hodinu.
Jak to snáší vaše partnerka?
Důležité pro partnerský život je mít vedle sebe člověka, který respektuje vaši práci a je smířený, že třeba nechodíte domů úplně včas. Já to štěstí mám. Nedávno jsem přemluvil přítelkyni, vzali jsme 18 měsíční dcerku a jeli se podívat na fotbal. Hrála Slavie B a já jsem věděl, že ji potřebuji vidět kvůli práci. A nemusel jsem tam být, jel jsem tam čistě kvůli sobě. A to jsem mohl mít volnou sobotu. Snažím se ty dva světy skloubit, ale jak říkám, zbavit se toho novinářského nejde.
Chtěl jsem být fotbalista
Musel jste vědět, že je obtížné mít rodinu a dělat tuhle práci, i přesto jste chtěl být vždycky novinářem?
Nechtěl. Hrál jsem dorosteneckou ligu za Tábor, proto jsem chtěl být fotbalista. Tehdy byla pro jihočeské hráče spádová oblast Dynamo České Budějovice. Pro kluky, kteří to chtěli někam dotáhnout, to byla jediná možnost. Já jsme se ani nepokoušel dostat do Dynama. Protože jsem začal přemýšlet, jaký by pro mě mělo smysl vsadit jen na tuhle možnost. Prosadit se tam by bylo těžké a z toho mála peněz, které jako hráč dostáváte, si toho moc do budoucna nenašetříte. A co pak ve 36 letech s oddělanými koleny. Takže jsem vsadil na studia a nastoupil na VOŠP.
Byl jste na VOŠP spokojený?
Musím říct, že ano. Vlastně se naplnilo všechno, co jsem očekával. Naučil jsem se základní věci, a hlavně získal praxi, která je při studiu povinná. V médiích si musí člověk rychle začít budovat pozici a získávat kontakty, protože v Česku je novinářský rybníček hrozně úzký a nikdo na vás nečeká s otevřenou náručí. I kdyby člověk měl ze začátku dělat zadarmo, je potřeba se chytnout šance. Já se při praxi dostal do iSportu, kde jsem byl měsíc. Když jsem měl končit s praxí, tak si mě tam nechali a tím jsem si vydělával během studia. Hned po absolutoriích jsem dostal smlouvu na plný úvazek a teď už to bude deset let, co jsem ve Sportu.
Když dokončíte VOŠP máte jen titul DiS, nelákalo vás si dodělat alespoň bakaláře?
Ne. Všechno, co jsem potřeboval, jsem získal ve škole. A titul v médiích opravdu nic neznamená. Spousta kolegů dostudovala vysokou školu, ale jejich titul neznám a nikdo se jím nechlubí.