Když jsem hrál v NHL, skoro nikdo o tom nevěděl
Hrát hokej v zahraničí nebylo před sametovou revolucí téměř možné. V roce 1982 se ale podle bývalého hokejisty Jaroslava Pouzara (67) trochu uvolnila atmosféra a režim začal pouštět hráče ven i bez toho, aby kvůli svému snu museli emigrovat. Pouzar odjel do kanadského klubu Edmonton Oilers hrát NHL. „Hráčům muselo být minimálně 30 let a museli odehrát minimálně 150 zápasů za národní mužstvo, což jsem měl,“ vysvětluje Pouzar pro Generaci 20. „Českobudějovický klub mě díky přímluvě spoluhráčů uvolnil, ani nároďák už mě nepotřeboval,“ dodává slavný hokejista, který byl prvním Čechem, jenž vyhrál Stanely Cup.
Před rokem 1989 se lidé v České republice sice o hokej zajímali, dostávaly se jim informace ale jen o místní lize. „Pomalu nikdo nevěděl, že hraju NHL. Jen skalní fanoušci to někde zaslechli v rádiu,“ říká Pouzar. Až v roce 2008 založil Český svaz ledního hokeje virtuální síň slávy, kde shromáždil vše, co se v českém hokeji do té doby událo, včetně českých průkopníků v NHL. „V roce 2015 před mistrovstvím světa v Česku se naskytl prostor v obchodním centru Harfa, což byla příležitost. Říkali jsme si, že o hokej bude velký zájem a také se to potvrdilo,“ vysvětluje manažer Síně slávy českého hokeje Otakar Černý.
Postupně shromáždili 134 členů, další čtyři jména přibyla 12. prosince. Hokej byl prvním sportem, který své „muzeum“ v Česku založil. „Po revoluci všichni začali mluvit o NHL a o každém hráči. Všichni píšou o tom, jestli někdo zakopne o branku nebo dá gól,“ vidí Pouzar rozdíl mezi vnímáním NHL tehdy a nyní. V roce 1984 sice mohl dovézt Stanley Cup domů, ale komunisté o to nestáli. „Takže jsem zavolal do Edmontonu, že ho sem přivézt nechci a nikdy jsem ho tu neměl. Tehdy mi trochu zkazili radost,“ říká Pouzar, který je členem Síně slávy od roku 2009.