Jihoafrický ragbyový výběr Supa Barbarians trénoval s českými dětmi. Ty ale tváře hráčů neznaly
Na velkém travnatém hřišti určeném pro hru ragby pobíhá zhruba stovka děti. Všechny jsou ve věkovém rozpětí od šesti do deseti let. Tohoto tréninku se totiž účastní různé dorostenecké ragbyové kluby. Červenobílé dresy Slavia Praha se míchají s modrými Mountfield Říčany či černými Tatra Střešovice.
Uprostřed davu dětí, které se buď rozcvičují nebo si hrají se svými spoluhráči, stojí v hloučku urostlí muži – jihoafričtí Supa Barbarians. V hloučku je možné zahlédnout Marnuse Schoemana (28), rváčka Barbarů, a Wada Worthingtona (23), který za jihoafrický tým nastupuje jako jeden z rojníků. Smějí se a povídají si výhradně spolu. Žádné z dětí jim nevěnuje pozornost. „Můj syn je ani nezná po jménech, takže tu žádného oblíbeného hráče nemá. Ragby není jako hokej, kde každý ví, kdo je Jaromír Jágr. Malí ragbisté si vzory najdou až později, pokud u tohoto sportu zůstanou a budou více sledovat zápasy reprezentací,“ vysvětluje Petr Fürst (47), jehož desetiletý syn Jan hraje za Rugby klub Kralupy nad Vltavou. Fürst dodává, že tento trénink je prvním setkáním kralupského týmu s profesionálními ragbisty.
Dřívější odchod ze školy
Děti z Kralup jsou nadšené. „Trénink bude určitě jiný, než jaký máme v Kralupech,“ říká Jan Buksa (10), který ragby hraje šest let. A na co se těší zbytek týmu? „Rozhodně na dřívější odchod ze školy,“ směje se Fürst a mladí hráči za hlasitého chechotu souhlasí. Nakonec si ale v rychlosti musí zavázat tkaničky a vyrazit na hřiště. Čas mladších ročníků do deseti let, kterým byla vyhrazena první hodina tréninku, uplynul. Teď přijdou na řadu ti starší.
Většina rodičů se svými potomky, kteří patří do mladších kategorií, okamžitě opouští areál. Výjimkou není ani Jana Wiemann (49) s osmiletým synem Vojtěchem, který hraje za RC Mountfield Říčany. Jeho matka přitakává, že akce s Barbarians byla skvělá příležitost a vděčí za ni říčanským koučům, kteří si kvůli tréninku vzali volno v zaměstnání. Říčanský tým totiž koučové vedou dobrovolně. I malý Wiemann je rád, že se akce zúčastnil. „Trénink se mi líbil a byl i trochu těžší, Barbarians totiž byli lepší než naši trenéři,“ říká se smíchem mladý hráč. Popisuje, že novinkou pro něj bylo obehrání hráče přihrávkami, což se na trénincích v Říčanech zatím neučil.
Smíšená družstva
Pomoc jihoafrických hráčů kralupský kouč Robert Votipka (47) ocenil. „Děti si vyzkoušely cviky, na které nejsou zvyklé, a měly příležitost pracovat s jinými dospělými než jsme my trenéři. Takové oživení přípravy na zápasy vždy vítám,“ říká Votipka. Dodává, že si ale hráči nemohli vyzkoušet tolik cvičení, protože bylo málo času. Kvůli velkému zájmu dětí byl dvouhodinový trénink rozdělený – první polovina patřila dětem do deseti let, druhá byla vyhrazená dorostu od 10 do 16 let.
Družstva se většinově skládají z klučičích hráčů, ale v obou věkových skupinách je možné zahlédnout i děvčata. „Týmy jsou smíšené do patnácti let a pak se rozdělují na mužská a ženská. Je stále víc holčiček, které u nás začínají hrát ragby,“ popisuje kapitánka ženské reprezentace Klára Hladilová (29), která trénuje mladší žáky Ragbyové akademie Olymp Praha. Trénink ale podle ní probíhal stejně jako každý jiný. Cviky vymýšleli především trenéři dětských týmů. Supa Barbarians většinou ukazovali techniku, kterou používají při daném cvičení, například správné postavení, házení či skládky, což je dovolený způsob zastavení soupeře nesoucího míč.
S některými dětmi si pár hráčů jihoafrického týmu zkusilo i krátké cvičné zápasy. Žádné velké turnaje se ale na konci tréninku nepořádaly. Petr Fürst vysvětluje, že trénink byl naplánovaný bez jakéhokoli zápasu na konci už od začátku. Supa Barbarians si ale utkání užili již den předtím, kdy nastoupili proti české reprezentaci v přípravném mači. „Čeští hráči říkali, že to určitě bude vyrovnaný zápas,“ svěřila se Hladilová. Víra českých ragbistů ale byla marná, v sobotu je jihoafrický tým porazil 45:10.
