Jezdce na koloběžkách nemají skateboardisté rádi
Jak jste se k freestyle scooteringu dostal?
Dříve jsem jezdil na skateboardu, bruslích a kole ve skateparku, takže jsem tomuto sportu byl blízko. Jednou jsem to zkusil s koloběžkou a hned mě to chytlo.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Už jsem vyhrál pár závodů v Česku, dobře se umist´uji i na závodech po Evropě. V roce 2012 jsem obsadil 12. místo na prvním mistrovství světa v Anglii. Úspěchem je pro mě ale i každý další naučený trik a také fakt, že se mi zatím nestal žádný vážný úraz.
Jak moc je tento sport nebezpečný?
Často si někdo při pádu vyvrkne kotník, narazí patu nebo se spálí, v horších případech jsou to zlomeniny. Je výhodou, když má jezdec zkušenosti s adrenalinovým sportem, průpravu z trampolíny a umí padat.
Říkal jste, že máte zkušenosti i se skateboardem. Který z těchto sportů je podle vás těžší?
Skateboard je asi těžší na ovládání, protože nemá řídítka. Ale triky jsou velice podobné, především ty, které se dělají na zábradlí.
Takže jezdíte ve stejném skateparku?
Ano, ale skejt´áci nás nemají rádi, takže se občas pohádáme. Jsme ovšem i na streetu, to znamená ve městě. Hledáme místa, která lze využít pro ježdění, například schody, zábradlí a jiné další překážky.
Proč vás skejt´áci nemají rádi?
Ve skateparcích jezdí i malé děti, kteří se skateboardistům pletou do cesty. Házejí nás tak do jednoho pytle s nimi.
Co pro vás freestyle scootering znamená?
Momentálně je to můj život. Něco, co mě naplňuje. Freestyle scootering navíc můžu provozovat kdykoli a kdekoli. Při ježdění se zbavuji všech starostí a zapomínám na problémy běžného života. Díky závodům v zahraničí jsem navázal kontakty s lidmi skoro z celého světa. Taky to pro mě znamená pohodu s kamarády.
Takže vaši kamarádi jsou vlastně i vašimi konkurenty…
Ano, ale nemám ambice je porážet. Jezdím hlavně pro sebe a pro radost.
Takhle jezdí Johan Walzel:
