Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Ještě jednou vystřelím a upadne mi rameno. Házená po půl roce pořádně bolela

S uvolněním protikoronavirových opatření přišla i možnost trénování ve skupinách. A tak se po půl roce sešel i ženský druholigový tým v tréninkové hale Lázní Kynžvart. Do té doby musely hráčky trénovat jen doma, individuálně. Teď se konečně mohly vrátit do normálního režimu, kdy mají trénink každý den. Společné sportování po tak dlouhé době nezvykle bolelo, jak pocítila i autorka tohoto textu.

Už mezi dveřmi haly slyším veselé štěbetání z šatny. Po dlouhé izolaci jsme se každá těšila na změnu prostředí, ale i na klasické drby. Konečně jsme zase spolu! Po chvíli vykecávání v šatně se ale musíme rychle převléknout a pět minut před osmnáctou hodinou se přesouváme do haly, abychom byly na prvním tréninku včas. „Bojím se, že jsem zapomněla házet,“ svěřuji se spoluhráčce nervózně. Po chvíli dorazí trenér a trénink začíná.

Do nuceného zastavení soutěží se nám tuto sezónu vedlo skvěle. Tabulkově jsme sice druhé, ale to jen proto, že první tým má odehráno více zápasů, tudíž získal i více bodů. Ambice je ale jasná: chceme postoupit do nejvyšší české soutěže.  Soutěž je zatím kvůli pandemii pozastavena, a tak není jisté, kdy znovu přijdou zápasy. Atmosféra v klubu je i proto napjatá, samy se chceme dostat do co nejlepší kondice, ale zároveň musíme dodržovat nařízení vlády. 

Už při rozcvičce je znát, kdo individuální plán flákal a kdo ho poctivě plnil. I když jsem doma běhala a cvičila, je znát, že pohyb při házené je zcela jiný, komplexnější. Jedna spoluhráčka se dokonce musí při běhu zastavit – píchá ji v boku. Odbýt přípravu se nevyplácí. Ale i přes dodržení individuálu je společné trénování náročné. Najednou se totiž nesoustředím jen na svůj dech a jestli cvik provádím správně, ale musím také vnímat i své okolí a poslouchat pokyny trenéra. Je to nezvyk a únava přichází o dost dříve. I tak společné sportování baví mnohem víc než domácí cvičení.

V půlce tréninku, je na všech znát vyčerpání. Z lavičky se nikomu po krátké pauze nechce vstát, ale ještě není konec. Na řadu přichází střelba na bránu. Musíme se každá postavit na svůj post a jde se na věc. „Ještě jednou vystřelím a upadne mi rameno.,“ pomyslím si po deseti minutách. Naštěstí jsem přežila i další kruté minuty střelby a nervozita ze mě opadla. Trenér ale není moc spokojený, protože netrefujeme bránu. „Soustřeďte se,“ zvyšuje hlas a zamračeně nás sleduje. Některé spoluhráčky se po pár střelách chytají za ramena, která je bolí kvůli enormní a nezvyklé námaze. Nakonec se však téměř všechny rozstřílíme a začínají padat góly. „Výborně,“ chválí trenér. 

Po dvouhodinovém tréninku nás čeká už jen protáhnutí a uvolnění napjatých svalů. „Odpočiňte si a zítra jedeme znova,“ usmívá se trenér a my můžeme odejít do šatny. Zde už panuje pouze unavené ticho. Nikdo už nemá energii na mluvení a všichni se jen těší domů, na jídlo a do postele. Další trénink je hned ráno a já už teď vím, že ucítím každý sval.


Nikola Švihnosová
Nikola Švihnosová
Jsem studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Věnuji se sportu, ráda čtu a trávím čas v přírodě.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.