Jednašedesátiletý výškař Lorenc: Veteránský světový rekord skáču běžně
Je pravda, že ještě chcete překonat halový světový rekord v kategorii 60 až 65 let?
Ano. Dělám si na něj zálusk už letos v hale, protože je poměrně nízko. Jen 173 centimetrů a to je v mých možnostech, na tréninku to skáču běžně.
Proč jste tedy rekord ještě neskočil?
V závodě se mi to nepodařilo, protože je tam daleko větší tlak a úplně jiná atmosféra. Také se pokouším radikálně změnit techniku skoku a chtěl bych zaútočit i na venkovní světový rekord, který je 181 centimetrů. Když mi dá pán Bůh zdraví, tak to vidím jako reálný cíl.
Jakým způsobem měníte techniku?
Jsou to pouze maličkosti. Rozbourávat styl a vytvářet nový znamená, že se v podstatě mění jenom detaily. Ale právě ty vás dělají mistrem. Jde například o přesné načasování odrazu a švihu z rozběhu, který je vypočítaný téměř na milimetry. To obyčejný divák nemá šanci postřehnout. A hodě mi pomáhá trenér Jiří Couf.
S vašimi zkušenostmi nemůžete trénovat bez kouče?
Ano, to bych mohl. Jirka je ale geniální a obrovsky trpělivý. S jeho pomocí se snažím radikálně změnit techniku již sedm let. Také si myslím, že mnoho lidí s takovými morálními vlastnostmi, jako má on, se v atletickém světě moc nepohybuje.
Vidíte tedy po sedmi letech úsilí nějakou změnu?
Samozřejmě, že vidím zlepšení, ale vše jde hrozně pomalu. Když v závodě skočím tak, jako na tréninku, jsem nadmíru spokojený. Mám za sebou tisíce skoků jako přes kopírák a teď se snažím odraz a švih načasovat jinak. To prostě trvá dlouho.
Z jakého důvodu měníte na „stará kolena“ zažitý styl?
No abych se mohl i v tomhle věku ještě zlepšit.
Věříte, že v jednašedesáti se můžete ještě zlepšit?
Ano. Jsem přesvědčený, že neustálým tréninkem a dobrým životním stylem se můžu posunout nahoru. Takových pět centimetrů je stále v mých silách.
Nemyslíte, že flopem můžete skočit výš?
Je to možné, ale tento moderní styl mě nebaví. Ve čtyřiadvaceti letech jsem tak sice překonal 205 centimetrů, ale osobák s hodnotou 208 centimetrů mám skočený, pro mě zábavnějším a vzrušujícím stredlem.
Z čeho soudíte, že stredl je zábavnější?
Protože jsem k lat´ce čelem a utkám se s ní přímo! Pořád jí sleduji očima, když se přes ni dostávám. To je mnohem větší adrenalin, než jí překonávat zády.
Jezdíte i na meetingy, kde soupeříte s dvacetiletými kluky. Jak na vás pohlíží, když překonáte lat´ku tímto stylem?
Koukají na mě jako na exotické zvířátko. Znají to už jenom z dokumentů o atletice. Ale vždy mi fandí a tleskají. Myslím, že u nich mám respekt.
Kdy plánujete skončit s kariérou?
Nevím. Naprosto mě to pohlcuje. Jsou veteráni, kteří závodí i v devadesáti letech, takže se k nim třeba přidám.
