Jak se poznat se sousedy? Zkuste pingpongový turnaj
Malá sportovní hala je plná téměř k prasknutí. Občas se mezi lidmi dá jen těžko proplést. Posedávají na židlích i na schodech. Organizátoři musí přistavit další dva pingpongové stoly, aby soutěžící nemuseli čekat a turnaj se zbytečně neprotáhl. „Takový zájem jsem nečekal,“ komentuje velkou účast Vladimír Němeček (32), který třetí ročník spoluorganizuje. Hlavní organizátorka Zuzana Vernerová (32) už mezitím vítá přítomné a oznamuje čísla hráčů, kteří nastoupí proti sobě. „Zdenda číslo pět proti Lukášovi číslo šest,“ ozývá se sálem. Přihlásit se může každý, kdo má chut´ si zahrát. Na turnaji se tak objevují lidé všech věkových kategorií – od desetiletých dětí až po šedesátníky.
Turnaj konečně začíná. Prostorem se nesou jen zvuky odrazů míčků a hovory mezi přihlížejícími. Nikdo nikoho nepodporuje pokřikováním, dokonce chybí i potlesk pro vítěze sady. Lidé si přišli spíš odpočinout, než aby brali dnešní výkony příliš vážně. Míček lítá všude možně, odráží se ode zdí, někdy trefí i diváky. Mezi hráči není nikdo, kdo by svými schopnostmi výrazně vyčníval. Najdou se ale i tací, kteří taktizují. „Při hře používám každou část těla. Musím přemýšlet nad tím, jak udeřit míček. Není to tak prosté, jak by si někdo mohl myslet,“ říká jeden z účastníků turnaje Burak Deniz Binay (30). Hlavní rozdíl mezi profesionálním a amatérským turnajem je ale ten, že tu chybí rozhodčí. „Necháváme počítání přímo na dvojici a věříme tomu, že jsou dostatečně čestní, nebudou podvádět a shodnou se,“ vysvětluje organizátorka Vernerová.
Vyhrát není nejdůležitější
Jakmile je u konce kategorie dětí, sál se trochu vylidní. Senioři si našli útočiště v rohu haly. V sobě mají další pivo, na jejich hře to ale není znát. Ping pong je prostě pro všechny. Celosvětově patří k nejrozšířenějším sportům, a to jak na profesionální, tak i na rekreační úrovni. „Stolní tenis není tak fyzicky náročný, jde tam spíš o techniku než o sílu. Člověk se nemusí nějak moc pohybovat, udělá jen pár kroků a obsáhne celou plochu. Všichni to berou hlavně jako zábavu a tím je to pro ně zajímavější,“ myslí si jeden z organizátorů Vladimír Němeček. S tím souhlasí i hráči. „Nehrajeme tady jen s přáteli, ale i s jinými soupeři, se kterými si jinak nezahrajeme. Líbí se mi i zdejší komunita,“ přitakává pan Binay. Bílý plecháček je tak pro vítěze jen třešničkou na dortu.
