Jak nás Váňa obral o peníze
Mezi zkušenými „koníčkáři“, jak se dostihovým sázkařům přezdívá, působíme tady na „Velké“ jako pěst na oko. Vzduchem létají pojmy jako: Zulejka na vítězství!, distance bet, malé pořadí, velké pořadí…
Staříci v kloboucích pečlivě sledují změny kurzů a z objemných peněženek tahají štůčky bankovek. Po vysypání tašek, obrácení kapes naruby a zohlednění faktu, že pěšky se domů opravdu nedostaneme, si v hrstech připravujeme 150 Kč.
Znak závodiště v Pardubicích. Foto: Lucie Drugdová
Sázka na štěstí začátečníka
Vážení pánové kolem nás neúnavně debatují o aktuálních formách koní, zkušenostech žokejů a zasvěceně mezi sebou porovnávají své prognózy. Náš výběr je o poznání jednodušší. Jakási číslíčka u jmen koní nám mnoho neprozradila, a tak sázíme na pověstné štěstí začátečníka. „Valldemoso!“ Že prý ďábelské jméno věstí ďábelskou rychlost. Uznale přikyvujeme. Profesionální výběr.
Ve frontě sázkařů čekajících na svou chvíli se nás zmocňuje lehká nervozita. Co vlastně říct? Jeden z nás to musí vzít na sebe. Možná se v tu chvíli projeví skrytý „koníčkář“ v duši redaktora Roberta Friše. „Valldemoso, na vítězství!“ zvolá s naprostou suverenitou v hlase.
Ta mizí ve chvíli, kdy za přihlížení ostatních sázejících svírajících ve svých rukách bankovky se třemi nulami, skládáme na stůl 150 Kč v kovových mincích. To nejhorší máme za sebou a s pocitem dobře odvedené práce se odebíráme na své místo, kterým je vyvýšený pahorek v prostoru za poslední překážkou prestižního závodu. Steeplechase skok.
Zase o jednoho méně
„Skvěle, alespoň dobře uvidíme na drtivý finiš našeho favorita,“ říkáme si. Po startu naše nadšení poněkud opadá. Valldemoso se drží spíše zpátky. „Ale to Váňa taky,“ utěšujeme se navzájem. Jiskru v našich očích dokáží opět zažehnout až pády ostatních koní (zase o jednoho míň), zdrcené pohledy zkušených sázkařů a hluboké povzdechy zklamání z hlavní tribuny. A že to po pádu Zulejky v hledišti pěkně zašumělo.
Cíl se přibližuje. Komentátorův hlas hřmí pořadí koní a nás zachvacuje ta pravá dostihová horečka až ve chvíli, kdy ohlašuje Valldemosa na druhém místě. „Jeď! Jeď!“ voláme z plných plic. „Předjeď ji!“
A za okamžik už na vlastní oči sledujeme, jak se náš koníček řítí k poslednímu skoku v doprovodu Sixteen. Ten, kdo neokusil atmosféru velkého dostihu, si ani neumí představit naše zklamání, když se zdánlivě odnikud vynořuje Tiumen s osmapadesátiletým Váňou v sedle. Náš favorit očividně na pokraji svých sil v cílové rovince ztrácí kontakt a končí na třetím místě za dvojicí Váňových svěřenců Tiumenem a Sixteen. Zas ten dědek!
Pomalu se ubíráme k východu a se závistivým pohledem přejíždíme št´astné obličeje výherců a snad už jen ze zvědavosti krátce promlouváme s jedním z bookmakerů. „Nejvíc se sázelo asi na Váňu. Nevím, jak na ostatních stanovištích, ale tady jsme měli největší výhru 16 000 korun.“ Zato my jedeme domů doslova bez koruny.