Hráčka amerického fotbalu: Už od dětství mě bavily sporty‚ kde si vybiji agresi
Jak se vůbec dívka dostane k tak drsnému a mužskému sportu jako je americký fotbal?
Abych byla upřímná‚ tak já už sem od mala byla dost agresivní. Bavily mě vždy sporty‚ kde jsem se pořádně vybila. Někdy se mě i spolužačky na tělocviku dost bály. Například při vybíjené chtěl být každý se mnou v týmu‚ abych nehrála a neútočila proti nim. Takže pro mě byl americký fotbal jasná sportovní volba. Většina holek se ale do týmu dostane přes kamarádky‚ které už hrají‚ protože si to chtějí vyzkoušet.
Musí být tedy silná a mít nějaké předpoklady‚ třeba tu správnou „sportovní” agresivitu?
Hrát může v podstatě každá holka‚ to je jedno. V americkém fotbale je mnoho pozic a na každou se hodí jiný typ. Třeba na linebackera (hráč obrany každého týmu, který umí rozdávat tvrdé rány a zastavovat soupeře – pozn. redakce) jsou tam holky‚ které mají třeba 120 kilo a skoro se nehýbají. Ty tam stojí a jejich úkol je ucpat díry‚ aby nikdo neproklouznul a my ostatní‚ třeba jako já runningback (běhový hráč‚ jehož úkolem je běžet s míčem dokud není zastaven bránícím hráčem, nevběhne do autu, nebo neskóruje – pozn. redakce)‚ mohly předat míč a utéct s ním.
Uplatní se i štíhlé holky bez síly?
I my máme v týmu hubené holky. Když jsou rychlé a umí utíkat s míčem‚ i tak mohou hrát. Ale na druhou stranu je důležité‚ aby byl člověk osvalený. Když totiž přilítne nějaká rána‚ není to sranda.
Dívky přece jen nesnesou tolik ran co muži‚ jak se tedy chráníte?
Máme speciální chrániče tzv. ramena‚ která nám ochrání právě třeba hrudník‚ kam by bylo dost bolestivé dostávat rány.
Potýká se hráčka amerického fotbalu často se zraněním?
Zranění jsou skoro pořád. Jde však spíš o štěstí. Některé spoluhráčky neměly ještě ani jedno zranění a některé zase často. To je stejné v každém sportu. Ale třeba největší problémy jsou s kotníky. Těch jsme měly minulý rok v „Harpyjích” zlomených pět. A ještě to často odnáší vazy v kolenou.
Vy sama jste nedávno prodělala komplikovanou operaci kotníku. Jak dlouho trvá rekonvalescence a jak se vůbec vracíte do kondice?
Ano v listopadu mi museli operativně kotník sešroubovat a zpevnit železem. Do února bych měla ještě nosit berle‚ ale věnovala jsem se intenzivně individuálnímu tréninku a dá se říct‚ že už v nejbližších dnech začnu normálně trénovat. Uvidím‚ co to vydrží‚ normálně bych byla mimo hru tak do dubna. Trenér pozná‚ jestli jsem připravená a buďto mě nechá hrát‚ nebo ne.
V Česku jsou pouze tři ženské týmy amerického fotbalu. Jak tedy vůbec probíhá liga a další zápasy?
Českou ligu hrajeme společně s holkami z Brno Amazons a pražskými Prague Black Cats od září do listopadu. Jinak se jedná spíše o „přáteláky”. Třeba my budeme hrát na jaře s Maďarskem‚ Polskem a možná Německem.
Když je tak málo týmu‚ kompenzujete si hru třeba i na tréninku?
Určitě. Tam do toho jdeme pořádně naplno a tréninky jsou občas o dost tvrdší než samotný zápas. Právě tam se mi stalo mé zranění kotníku. I moje další zranění jako třeba zlomená ruka‚ byl důsledek tvrdosti na tréninku.
Roste zájem dívek o americký fotbal nebo se nedá očekávat vstup dalších týmů do ligy?
Nedávno zrovna kamarádky fotily fotky na nábor hráček do Karlových Varů. Mám pocit‚ že týmy chtějí založit ještě v Trutnově‚ Liberci a Plzni. Problém je‚ že se ale nikdy nesežene tolik holek v tom daném okolí‚ aby se dal do kupy celý tým‚ nebo chybí finance na hraní ligy. Často holky nechtějí ze začátku investovat peníze do výstroje. Musí si koupit koupačky‚ pak chrániče a helmu. To se pohybujeme třeba v počáteční sumě okolo 6000 korun‚ což pro někoho není jednoduché naráz investovat.
